V tomto cestopise se koukneme na naši cestu po Kambodži. Hodně lidí navštíví pouze Angkor Wat a pak odjíždí ze země. To je velká chyba, protože Kambodža toho ukrývá mnohem víc. :-)
Jestli se zrovna chystáš do Kambodže a hledáš průvodce, tak koukni sem: Kambodža – Průvodce
Seznam míst v Kambodži:
- KAMBODŽA – VIDEA Z CESTY
- Mapa celé cesty po Kambodži
- Den 1 – Cesta do Siem Reapu
- Den 2 – Jezero Tonle Sap na kole
- Den 3 – Chrámový komplex Angkor
- Den 4 – Pyramidový chrám Ko Ker
- Den 5 – Cesta do provincie Ratanakiri
- Den 6 – Vodopády v okolí města Banlung
- Den 7 – Mondulkiri a extrémní vodopád
- Den 8 – Sladkovodní delfíni v řece Mekong
- Den 9 – Phnom Penh
- Den 10 – Málem umřeme v Phnom Penhu
- Den 11 – Utrpení v Kampotu
- Den 12 – Sihanoukville
- Den 13 – Odjezd do Vietnamu
- Celková útrata v Kambodži
Mapa celé cesty po Kambodži:
Den 1 – Cesta do Siem Reapu
Právě se nacházím v hotelu na Khao San road v Bangkoku. Po asi dvou hodinách spánku mě vzbudí SMS. Píše Kuba, že právě doletěl do Bangkoku. Mám pro něj přijít před známý D&D Hotel. Jsme nadšení, že jsme zase v Asii a tak zbytek noci kecáme, jak je cestování krutá věc. :D
Okolo 5. hodiny ráno se balíme a vydáváme na autobus 47, který jezdí vedle Khao San road. Doveze nás poblíž hlavního vlakového nádraží Hua Lamphong.
Přijdeme na poslední chvíli, takže stihneme jen koupit lístky za 48 bahtů a hned vyjíždíme do městečka Aranyaprathet. Jakmile se vlak rozjede, všechny uličky zaplní pořvávající prodejci s jídlem a pitím. Hned si kupujeme flaštičky na energii, vodu a samozřejmě mé oblíbené jídlo Pad Kra Pao Kai.
Po vystoupení na zastávce Aranyaprathet se na nás sesypou naháněči s nabídkou odvozu na hranici. Jedeme za 15 bahtů na náklaďáku, kterému se tu říká Sorng-taa-ou.
Překročení hranic do Kambodže
Po příjezdu do města Poi Pet je všude plno naháněčů s vízy, kteří si přihodí pořádnou provizi. Nějaký dvě Němky se nechají zlákat. My pokračujeme ke kamenné budově přímo na hranici, kde kupujeme víza za oficiální cenu $30.
Zkorumpovaní úředníci na Kambodžské hranici
Bohužel i tady jsou zkorumpovaní. Oficiální úředník si běžně řekne o $3 dolary na víc. Za den to je dost velkej balík peněz. Já mu to odmítnu a ukážu na oficiální ceduli s cenami víz, která tu visí. Chlápek se naštve a pošle mě na konec fronty. Nakonec si musím vystát znovu frontu a pak mi to razítko do pasu dá. Zabralo to asi 4 minuty navíc. :-D
Welcome to Cambodia!
Hned za hranicí začínají kasína, které jsou v Thajsku zakázané. Jdeme jedno omrknout, ale nemáme prachy, tak zase odcházíme. :)
Drastická cesta do města Siem Reap
Teď nastává to drama. Musíme se dostat do města Siem Reap, kam jezdí jen předražený taxíky. Místní taxikáři nám nabízí odvoz za $35, což se mě na místní poměry zdá dost, tak je odmítneme.
Oni jsou tak vytrvalí, že třeba ještě dalších 200 metrů jdou vedle nás, a zkouší to dokola. Kus od hranice vedle nás zastavuje chlápek s autem, který říká, že jede do Siem Reapu a když mu dáme každej $5, tak nás vezme.
Samotná jízda s ním je psycho. Jede rychle jak blázen, předjíždí na poslední chvíli a na všechny troubí, aby mu uhnuli. Po dvou hodinách přijíždíme do města Siem Reap. Ubytujeme se v Yellow Guesthouse i s bazénkem, a jdeme trochu projít okolí.
Den 2 – Jezero Tonle Sap na kole
Ráno zjišťujeme, že Kuba má na letišti v Siem Reapu svoji krosnu, kterou mu kvůli nožíku a zapalovači zabavili v Pekingu, a která musela sama letět do Bangkoku a pak za námi do Kambodže.
Za $2 si půjčujeme vedle našeho guesthousu kola a vyrážíme na letiště. Po 20 minutách vyjednávání přichází Kuba s informací, že krosna je pořád v Bangkoku a doletí až večer. :D
Vracíme se zpět do města a hned míříme na místní trh se najíst. Konečně! S plným žaludkem a plní energie vyjíždíme na kolech k jezeru Tonle Sap. Protože je Kambodža jedna velká rovina, tak těch 15 kilometrů není v tomto vedru zas takový problém.
Jediná hora v okolí
Po cestě míjíme jediný kopec široko daleko. Po příjezdu k přístavu zjišťujeme, že krátká projížďka na loďce přecpané Číňanama stojí $20 na osobu. Asi nemáme chuť se cpát s dalšími dvaceti Číňany na lodi, a tak jedeme na kolech přímo až k jezeru. Po cestě je bohužel zátaras, kde je hlídač. Snažíme se ho uplatit dolary, ale nenechá se. Což je dost divný.
Vracíme se zpět okolo jediného kopce v okolí, na jehož vrcholku je menší chrám Phnom Krom, ze kterého je krásný výhled na zaplavené okolní pole se svítící zelenou vegetací.
Začíná pomalu zapadat slunce a my ještě stíháme dojet na kolech ke chrámovému komplexu Angkor, abychom se mohli kouknout na západ slunce. Všude je hrozný množství Číňanů. Už teď vím, že zítra to tu bude ještě horší.
Večer jdeme omrknout místní noční trh a Pub Street, kde to pořádně žije. To co nás nejvíc baví, je kecat s místníma tuktukářama, se kterýma je sranda. Vždycky jim nakecáme, že u nás v ČR pracujeme taky jako TukTuk drivers a pak je s něma ještě větší sranda. :-D
Den 3 – Chrámový komplex Angkor
Dneska máme v plánu na kolech projet Angkor Wat a okolní chrámy. Brzo ráno vyjíždíme na místo, kde se prodávají vstupy. Nechápu proč, ale je to úplně na druhé straně, než je vstup do komplexu. Na kolech tam jedeme skoro 20 minut. Cena jednodenního vstupu je ještě pořád $20 za osobu. Kvůli velké návštěvnosti je od příštího měsíce (Únor 2017) cena dvojnásobná.
Vracíme se zpět a míříme rovnou ke chrámům. Začínáme tím nejznámějším chrámem, Angkor Wat. Je neskutečný jak krásnou stavbu zvládli mimozemšťani postavit. Jediná pruda je, že je tu několik tisíc čínských obyvatel. :( Kamkoliv se podíváme, tam je Číňan. Je to jak zlej sen. Bohužel je o chrámy obrovský zájem a Čína je k nim nejblíž.
Po prozkoumání Angkor Watu popojíždíme dál do komplexu Angkor Thom. Přijíždíme k hlavnímu chrámu Bayon Temple, kde čekají pojízdní prodejci s ovocnými nápoji. Tak se musíme schladit jedním shakem z marakuji, a pak prolézáme celý chrám. Zrovna tu fotí svatební fotky nějaký pár.
Ultra tajemnej chrám Baphuon
Hned vedle tohoto chrámu je pyramidový chrám Baphuon. Neskutečná věc. Vylezeme na vrcholek odkud je krásný výhled. Připadáme si jak někde v Indiana Jonesovi.
Projíždíme pak ještě několik dalších chrámů, které tu všude jsou. Zajímavý je chrám Ta Prohm. Ve kterém je známý strom, který roste na zdi chrámu do velké výšky.
Začínáme být přechrámovaní po celém dnu ježdění po chrámech a hlavně máme otlačený prdele z kol. Vracíme se kolem vodní nádrže Srah Srang zpět k Angkor Watu a pak zpět do Siem Reapu na hotel. Mezitím, co chvilku relaxujeme na bazénu, se setmí.
Kontakt místního podsvětí na Pub Street
Večer je načase zajít na Pub Street a dát si pořádně velký 8% pivo Angkor Beer. Nesmí chybět ani pravá khmérská masáž od dvou Rudých Khmérek naráz. :-D
Před spaním už jen stačí sežrat obří tarantulu, aby se líp spalo. :D
Den 4 – Pyramidový chrám Ko Ker
Nejhezčí chrám, který chci vidět, je Ko Ker. Chrám ve tvaru stupňovité pyramidy. Největší tajemno! Ráno si půjčujeme skútr. Bereme jen jeden, protože na jeden den nemá cenu brát dva. Posilňujeme se nudlovou polívečkou za 4000 rielů a můžeme vyjet.
Skútr nejede! Praskl nám řemen
Máme před sebou přibližně 120 kilometrů. Bohužel se nám stane strašlivé neštěstí. Ujedeme asi 95 kilometrů, když se ozve v plné rychlosti na rovince rána. A sakra! Plynová rukojeť nereaguje! Je to jasný, praskl nám řemen. Asi proto, že byl extra zatíženej pod naší celkovou váhou. :D
Nejhorší je, že se nám to stalo na úplně opuštěným místě. Na žádnou stranu není nic jinýho než pole a džungle. Po chvilce kolem nás projíždí místní rodinka naložená na malým traktoru. Hned na ně mávám a říkám, co se nám stalo. Jsou super ochotní a hned nám pomáhají naložit skútr na vlečku. Společně nás odvezou do nejbližší opravny u silnice. Něco v khmérštině řeknou majitelce a pak odjíždějí.
Majitelka nám řekne, že nemá náhradní řemen, tak ať si u ní sedneme a čekáme. Že zavolala někoho, kdo nám ho vymění. :-) Tak sedíme. Nejdřív 10 minut, 20 minut, 30 minut. Až mě to nedá, a znovu se zeptám. Máme prý čekat dál. Po hodině a půl zjišťujeme, že ona jen čekala až okolo bude projíždět někdo s náklaďákem, koho by stopla a domluvila, aby nás odvezl do jiné opravny. :D
Kdybychom to věděli, tak stojíme u silnice a stopujeme celou dobu. :) Po 1,5 hodině konečně přijedou dva borečci s pick-upem, a souhlasí s tím, že nás odvezou do vzdálené vesničky s opravnou, přes kterou jedou do Siem Reapu.
Chtěli nás obrat o prachy
Tak super, nakládáme skútr a jedeme. Jenže oni jsou vychcaní. V půlce cesty zase někde uprostřed pole zastaví, otevřou okýnko, a řeknou: ,,100 dolar“. A já na to: ,,cožeeee?!“. Normálně nás chtěli okrást o prachy, jinak že nás vysadí uprostřed prázdnoty. :D Nabízíme jim, že jím dáme nějaký prachy na benzín za pomoc, ale chtějí nás prostě stáhnout o 100 doláčů. Trochu jsme se dohádali, a pak dost naštvaní sundáváme skútr z auta. Říkáme jim, ať vypadnou!
Nemám problém jím dat nějaký prachy za pomoc na benzín, ale 100 dolarů je jejich měsíční příjem.
Znovu tlačíme…
Nastává další fáze tlačení skútru směr na vesničku s opravnou. Po pár kilometrech tu projíždí další traktor s vlečkou. Ochotní chlapáci nám hned pomáhají a odvážejí nás až k opravně ve vesnici Svay Leu. Konečně tu mají náhradní řemen!
Trochu se to celý protáhlo, takže nám nezbývá nic jinýho, než jet rovnou zpět do Siem Reapu na hotel. Dojíždíme už po tmě. A protože mám tmavé plexi na helmě, musím jet s otevřenou helmou. Samozřejmě tu lítá plno hmyzu, takže všechno do očí. :D
Den 5 – Cesta do provincie Ratanakiri
Na dnešní den máme koupené lístky do města Banlung v provincii Ratanakiri, které je na druhé straně Kambodži. Ráno v 8 hod nás vyzvedl minivan. Vtipný je, že místo aby měli všichni sraz na jednom místě v určitou hodinu, tak radši řidič minivanu postupně objíždí všechny místa. Takže třeba ještě další hodinu projíždíme různý místa v Siem Reapu a nabíráme lidi.
Na jednu ženskou dokonce před jejím hotelem čekáme celých 20 minut, protože nebyla sbalená. Od té doby jí neříkáme jinak než šukére. :D
Namačkaní v minivanu
Cesta do města Banlung trvá několik hodin. Zhruba v půlce cesty přejíždíme řeku Mekong, kde i se šukére přestupujeme do jiného minivanu. Ten je solidně přecpanej. Sedám si vzadu vedle pěkné khmérky, která mě celou jízdu sahá na nohu. Asi protože jsem běloch, tak si chce sáhnout. :D
Do města Banlung přijíždíme až v 17 hod. Ta cesta není zas tak dlouhá, ale zabere prostě celej den.
Večer procházíme okolí a hledáme půjčovnu skútrů na zítra. Zakončujeme to parádním jídlem. Rýžičkou s krátkýma fazolkama a vepřovýma kouskama. :-)
Den 6 – Vodopády v okolí města Banlung
Protože ze včerejška víme, kde půjčují skútry, míříme rovnou tam. Ze strachu z prasklého řemenu si raději dnes půjčujeme manuální skútr s řetězem. Nejdřív pro jistotu nafotit skútr ze všech stran a můžeme vyjet.
Přijíždíme na první vodopád Cha Ong, který je severozápadně od města Banlung. Ve vodopádu není sice tolik vody, ale i tak je pěknej. Nejsou tu vůbec žádní lidi, což je super. Teda ještě tu je jedna Khmérka, která vybírá 2000 rielů za vstup.
Další zastávka je na nejvyšším kopci v okolí, kde je obří ležící Buddha. Výhled je tu docela špatnej, kvůli okolní džungli.
Objíždíme všechny vodopády v okolí
Projíždíme městem na východ, kde je zatopený sopečný kráter Yeak Laom. V této oblastí Kambodže je dost podobných sopečných kráterů, který jsou krásně vidět i na satelitních snímcích.
Je tam pěkná příroda a pár prodejců ananasu. Tak si za 5000 rielů jeden dávám. Kráter obklopuje džungle, ale vede kolem něj cesta. Procházíme okolo něj a pozorujeme ještěrky a plno pavučin.
Je extrémní vedro. Co jinýho dělat u zatopenýho kráteru, než si do něj skočit a vykoupat se. :-) Nějaké místní Khmérky si nás tu tajně fotí. Dělají, že si fotí selfie, ale ve skutečnosti fotí nás.
Nastal čas na jídlo. Zastavujeme se v nějaké pouliční restauraci, kde si dáváme lahodné jídlo.
Po jídle vyjíždíme směrem na jih, kde jsou ještě dva vodopády a další obří sopečné jezero. Po cestě na nás u silnice mávají malé roztomilé Khmérky, které snad nedělají cely dny nic jinýho, než že čekají u cesty a mávají. :D
První vodopád Kachan je opuštěnej a tajemnej. Je vidět, že sem turisti nejezdí. Potkáte tu jen pár cestovatelů. Pod vodopádem je dřevěnej most. Zase jak Indiana Jones. :D
Poslední vodopád, na který jedeme je Katieng. Opravdu už poslední, jinak se z toho zblázníme. Poslední vodopád vypadá jak kulatá díra v zemi, kudy padá voda do neznáma. Na rychlo koukneme a to nám stačí, po dnešním dnu plným vodopádů. :D
Den 7 – Mondulkiri a extrémní vodopád
V okolí už toho o moc víc není. Takže ráno se sbalíme a pokračujeme minivanem na jih. Tentokrát do provincie Mondulkiri, do menšího městečka Sen Monorom.
Není to zase tak daleko, takže po 3 hodinách jsme na místě. Město je oproti ostatním položeno asi v 800 metrech nad mořem, a tak je to poznat chladnějším vzduchem. Věci si hodíme do guesthousu Chantha Sreypich, který je přímo v centru kousek od místa, kde zastavil minivan. Součástí guesthousu je i restaurace, takže se tu rovnou najíme.
Extrémní vodopád v Kambodži
Po jídle si půjčujeme skútry a vyjíždíme na brutální vodopád Bousra, který je asi 32 km východně, kousek od hranice s Vietnamem. Jedeme vysokým tempem jako VR46, takže jsme za chvilku na místě.
Překvapí nás tam fakt masivní vodopád, který má dva stupně. Výjimečně je plný vody. V prvním stupni se dá dostat skrz džungli a liány až pod vodu. Je to asi největší vodopád v celé Kambodži
Druhý stupeň je extra vysokej. Voda dolů padá takovou rychlostí, že se dole totálně rozmlátí o kameny. Nechtěl bych tam spadnout. Vodopád je uprostřed džungle a celkově to vypadá fakt pěkně.
Vracíme se zpět. Podle vyznačeného místa na mapě jedeme na další vodopád. Cesta vede někam hluboko do džungle a pak se změní v pěšinku. Snažíme se projet co nejdál. Odstavíme tu skútry a dál pokračujeme pěšky. Najednou se ocitneme opuštění uprostřed banánové plantáže. Říkáme si už, že to je dost divný.
Procházíme okolí, až mě to nedá a kouknu pořádně na ty google mapy. Zjistím, že ten vyznačený bod je označení názvu provincie, a je umístěn někde úplně náhodně v husté džungli. To jsme trochu podělali no. :D
K večeru jedeme na horu Dohkrormom kouknout na západ slunce. Pak konečně na jídlo zpět na nás GuestHouse. Potkáváme tu staršího Brita, který nám vypráví svoje historky z cestování před 20 lety po Thajsku.
Den 8 – Sladkovodní delfíni v řece Mekong
Klasicky nás ráno vyzvedává minivan a odjíždíme do města Kratie, které leží na řece Mekong. Po příjezdu se na nás nalepí naháněč, který nám chce dohodit ubytko. Odmítáme ho, ale pořád nás pronásleduje. Nejdřív to je vtipný, ale když nás sleduje až na náš vybranej GH, a kvůli němu nám majitel řekne vyšší cenu, tak se naštveme.
Už docela podrážděnej mu říkám ať vypadne a nechá nás být. Po chvilce to pochopil a odešel. V Kambodži se holt nikdo nevzdává. No nic, dojdeme si k řece a ubytujeme se v Dolphin Guest House. Potkáme tu bělochy, kteří s námi jeli minivanem.
V restauraci na našem GH si dávám khmérský salát, ale je to nic moc. Asi se jim to zrovna nepovedlo.
Na vypůjčeném skútru se vydáváme na sever podél řeky Mekong až do vesničky Kampi. V této oblasti se totiž vyskytují sladkovodní delfíni. Je jich tu už jen asi 100 kusů a proto je těžké je vidět.
Pozorujeme delfíny v řece Mekong
Sedáme si v rodinné restauraci na břehu Mekongu s výhledem na řeku. Obsluhuje tu malá dcerka, které může být tak 7 let. Dáváme si pití a pozorujeme Mekong. Každá menší vlna nám připadá jako delfín. Po nějaké době pozorování se nám konečně delfíni ukážou.
Po cestě zpět do Kratie se zastavujeme u pagody Phnom Sambok, která je na vysokém kopci. Vystoupáme po prudkých schodech lemovaných sochama až na vrcholek. Místní mniši tu zrovna zametají listy. Na úplném vrcholku je mini chrám a výhled na okolí. Přepadne nás tady agresivní opice, která chce nejdřív jídlo, ale když nemáme, tak na nás agresivně zasyčí. :D
Večer procházíme místní trh v Kratie. Dáváme si za 1 dolar pakl banánů, pozorujeme večerní cvičení na pobřeží a popíjíme Cambodia Beer.
Pozdě večer vypadne v celé provincii proud a město zahalí tma. Nefungují ani kamery na našem GH, tak toho využijeme a plížíme se tmou po ostatních pokojích. :D
Den 9 – Phnom Penh
Těsně po východu slunce nás odváží minivan do hlavního města Kambodže. Brzo ráno přijíždíme do Phnom Penhu. Po extra dlouhé cestě a ujití snad několika kilometrů konečně nacházíme ubytování za 12 dolarů v guesthousu New Golden Bridge. Hned vedle chrámu Wat Langka, kam se dá zajít na veřejné meditace.
Odkládáme si špinavé věci do prádelny vedle GH. Máme slíbený, že zítra ve 12:00 bude prádlo připravené. :-) Protože máme koupené letenky do Vietnamu, nemáme už moc volných dní, a tak rovnou kupujeme na zítra lístek za 6 dolarů do Kampotu s odjezdem v 13:15.
V našem ubytku si půjčujeme skútr, který kvůli zmatkům zapomenu zaplatit. Tak se nám aspoň vykompenzuje, když nás někde dřív ojebali naháněči. :D
Projíždíme zajímavý místa v hlavním městě Kambodži
Celý den se projíždíme po hlavním městě Phnom Penh a prozkoumáváme všechny možný chrámy, monumenty, atd. Zastavujeme se v Royal Palace, kde stojí vstup 10 dolarů. Je to luxusní palác, kde bydlí král Kambodže.
Kousek od paláce je starodávný chrám Wat Phnom, který je zasvěcen Lady Penh, která je zakladatelkou později hlavního města Phnom Penh. V parku pod chrámem jsou obří hodiny, mezi kterýma běhají opičky.
Litr kokosové šťávy udělá své…
Další zastávka je v hlavním Central Marketu. Procházíme si tržnici a kupujeme si každej litr kokosové šťávy s kousky kokosu. To byla velká chyba. :D Ale to zatím nevíme.
Bereme šťávu a jedeme koukat na západ slunce nad řekou Mekong. Pozorujeme místní rybáře, kteří v řece chytají ryby, a docela se jim daří. Úplně zapomeneme na čas a nestihneme tak meditaci v chrámu Wat Langka. Smůla.
Po setmění jedeme na noční trh, kde dáváme zase smažený nudle, koupíme trička a zakončíme to vymačkanou šťávou z klacíků (cukrové třtiny). Další věc, kterou jsme asi neměli s litrem kokosové šťávy kombinovat.
Den zakončujeme jízdou do Red Districtu, ale stoji to tady za prd. Tak dáváme aspoň jedno Cambodia beer a jedeme spát. Náš guesthouse je už zamřížovanej. Musíme udělat hluk a vzbudit hlídače na lehátku za dveřma, aby nám otevřel. :-)
Den 10 – Málem umřeme v Phnom Penhu
Ráno nás oba vzbudí nevolnost. Asi z té včerejší kombinace kokosové šťávy, cukrové třtiny a piva. Vypadá to špatně, ale i přesto jedeme na skútru do muzea genocidy. Pro studenty je vstup zadarmo, tak ukážu ISIC a jdu free.
V celém objektu jsou strašidelné místnosti, kde byli místní lidé dlouhé roky zavření a trpěli tu. Stěny lemují fotky, které nahání hrůzu. Začíná mě být zase zle. Tak si musím sednout a s křečemi v břiše doufat, že to přejde.
Když tě honí stolice, stačí řádně sklonit se
Vyhrotí se to tak, že musím utíkat na záchod, že si ani nevšimnu, že jsem na dámským. Když pak vylezu, čeká tam ve frontě docela dobrá holka. To byl pohled, když jsem vylezl. Rychle jsem pak musel zmizet. :-D
Z musea se posouváme na Ruský Market, kde si vybíráme co koupit domů. Uvnitř pálí falešné peníze, až se mě z toho dýmu udělá znova zle. Musím se akutně vrátit ke skútru a v křečích na zemi blokovat zeblití. :D Naštěstí se nezebliju. Ve chvíli, kdy mám fázi, že mě není tak extra zle, řídím zpět k ubytku.
Průser…
Sbalíme věci a jdeme do prádelny pro věci. Průser kua! Nikdo tam není, je zamčeno! I když nám včera slíbili, že to do 12 hodin bude. Pick-up time minivanu, který nás má odvést na autobus do Kampotu máme ve 12:30. Po zavolání chlápkovi do prádelny nám sdělí, že z domu sem stíhá dojet na 13:00. :)
Nezbývá nám nic jinýho, než nechat minivan ujet a počkat na naše vypraný věci. Naštěstí to dobře dopadne. Než si ve 13 hodin vezmeme naše vyprané věci, domluvili jsme si tuktuk, který nás rychle odveze na autobus. Ten už tam čeká jen na nás. Vyjíždí o 15 minut později. Starej běloch s tím má hroznej problém a nadává si pro sebe.
Celou cestu mi je zle, ale nějak to zmáknu. Po příjezdu do Kampotu se hned ubytujeme v nejbližším guesthousu. Je kousek vedle obřího durianu. Je nám oběma tak zle, že hned lehneme a spíme až do rána.
Den 11 – Utrpení v Kampotu
Dnešek stojí za prd. Obou nám je pořád zle. Asi jsme se otrávili něčím. Takže skoro celej den jen ležíme a pijeme iontový nápoje, aby jsme nebyli dehydratovaní.
Odpoledne když se nám udělá trochu líp, tak jdeme omrknout kruháč s velkým durianem a prozkoumat okolí. Dojdeme až k řece, kde jsou večerní vyjížďky na loďkách s pozorováním západu slunce.
Den 12 – Sihanoukville
Když ráno vstanu, zkontroluju jestli mě je zle nebo není. Skvělá zpráva, jsem už zdravej. :-) Dávám si kuřecí vývar a nudle na žaludek.
Protože za pár dní musíme stihnout letadlo do Saigonu, jdu zjistit v kolik jede bus do Sihanoukville. Kuba se někde ptal a řekli mu, že jede až 12:30. Mě jinej chlápek řekl v 11:00. Mám asi 30 min na to se vrátit na GH, sbalit se a jet. V 10:45 přicházím. Kuba rychle volá týpkovi a rezervuje minivan. Sebereme věci a jdeme před GH, kde hned přijíždí minivan.
Řekli jsme si, že pokud nám řidič neřekne o peníze, tak se připomínat nebudeme a vykompenzujeme si tak prasklej řemen na skútru v Siem Reapu, kterej jsme museli zaplatit.
Kompenzujeme si ztrátu za zničenej skútr
Po příjezdu do Sihanoukville nám řidič dává krosny a my odcházíme na tuktuk. Když už sedíme v tuktuku, tak přichází řidič minivanu. Říká něco o lístcích a odchází.
Uvědomíme si, že nastupuje do minivanu a chce nás asi sledovat kam pojedeme. Trochu znervózníme. A protože už by to bylo trapný dělat, že jsme zapomněli zaplatit, tak rychle vystoupíme z tuktuku a schováme se na recepci nějakého GH. Když nebezpečí odpadne procházíme nějakou úzkou uličkou. :D Ujdeme asi kilometr než dojdeme konečně zase na silnic.
Prcháme prvním tuktukem k Victory beach, kde se ubytujeme v guesthousu Victory Beach za 8 dolarů, ve kterém je zase i restaurace. Teď už jen převléct, odložit věci a jít k moři. Procházíme tajemnou klikatou uličkou, kde bydlí jen místní lidi, a oba si dáváme lahodnou bagetu s krásně vychlazeným zelím.
Okouzlující pláž v Sihanoukville
Dojdeme na pláž a nevěříme vlastním očím. Všude jen odpadky. A mezi nimi se opalují lidi. Jdeme po pláži až k velkému mostu, který vede na neobydlený ostrůvek. Kousek od mostu najdeme docela čistou pláž, tak skáčeme do vody. Zbytek dne už jen relaxujeme u vody.
Poslední večer v Kambodži zakončujeme pivem Angkor beer.
Den 13 – Odjezd do Vietnamu
Ráno odjíždíme na nekonečnou cestu minivanem pryč z Kambodže do Thajska. Minivanem jedeme do města trat, kde přestupujeme na autobus do Bangkoku.
Dostat se ze Sihanoukville jen na hranici s Thajskem zabere pět hodin. Pak další tři hodiny do Tratu. Psycho! Navíc první bus z Tratu je už obsazený a další jede až v 19:30. :D Prostě celej den v autobusech a minivanech. Hrozné utrpení.
Zpátky v Bangkoku
Do Bangkoku přijedeme na nádraží Ekkamai po půlnoci, když už nejezdí hromadná doprava. Takže dostat se na letiště Don Mueang je taky dobrá sranda. Jsme jak noční pěší cestovatelé s krosnama po spícím nočním Bangkoku. :D
Koukni na video z naší cesty:
Celková útrata v Kambodži
Moje celá útrata za vše byla v přepočtu 8160,-Kč. Kurz koruny ke kambodžskému rielu a americkému dolaru byl v době cesty 1Kč=152KHR, $1=25,70Kč. Rozpis jednotlivých výdajů by vypadal nějak takto:
- Jídlo: $25 + 246200 rielů
- Doprava: $82 + 29500 rielů
- Ubytování: $44
- Vstupy: $63 + 21000 rielů
- Víza: $30
Pokud přepočtu celkovou útratu na jeden den, tak průměrná útrata na den byla cca 630,- Kč, což je spíš vyšší průměr v porovnání s okolními státy.
V ceně nejsou započítané zpáteční letenky z Prahy do Bangkoku se společností Hainan Airlines za 8488,-Kč. Protože jsme pak ještě cestovali dva měsíce po Vietnamu a dalších státech, tak by se museli letenky rozpočítat mezi všechny státy. :-)
[frontpage_news widget=“943″]
Komentáře