1 — Katar & Doha — přestup
Po dvou letech od naší první cesty do Thajska nastal konečně ten DEN. Právě je 21. ledna 2016, zhruba 5 hodin před cestou do Budapešti a letem směr Katar, a já si teprve začínám balit věci s sebou. Zdá se, že věcí mám sebou moc, ale potom, co to dostanu všechno do krosny, je to lehčí, než věci na první cestu. Co si sbalit sebou: CO SEBOU.
Budapešť
V Brně ve 3 hodiny v noci si na posilnění dávám gyros a za pár minut už sedíme ve vlaku směrem Budapešť. Jede tu s námi plno divných lidí. Třeba chlápek s extra smradlavým cigaretovým dechem na několik metrů nebo ožrala, který každou chvilku tajně chlastal. :-D
Na chvilku se nám podařilo na nepohodlných vlakových sedačkách usnout a nejednou bylo 9 hodin ráno, a my byli v Budapešti. Zrovna když jsme vystoupili na hlavním nádraží Keleti, byl před vstupem starší chlápek a strašně nahlas tam maďarsky nadával. Metrem jsme se pak dostali na Terminál 2 maďarského letiště.
Z Budapešti odlétáme se společností Qatar airways, kterou můžu doporučit. Výborný servis, jídlo, pohodlné sedačky a lety jsou obsluhovány letouny jako Airbus A380 nebo Boeing 787 Dreamliner. V letadle dokonce potkáváme českou letušku Evu. Po dosažení letové hladiny dostáváme jídlo. Já si vybral kuřecí maso se žlutou rýží, zákusek, salát a pití.
Katar, Doha
Po 3700 km letu z letadla vidíme Katar a přistáváme v jeho hlavním městě Doha. Hned po přistání se všude kolem nás pohybují Arabačky v burkách a Arabové v prostěradlech. Je to nezvyk. Mezinárodní letiště malé země Katar je Hamad international airport. Letenky jsme koupili s 12 hodinovým přestupem s myšlenkou, že se podíváme po městě. Problém je ten, že dostat vízům není lehká záležitost, možná i nemožná pro nás z ČR.
Druhá možnost, jak se dostat do města, kterou jsme chtěli využít je Doha City tour. Je to prohlídka města zdarma pro zákazníky Qatar airways. Rozhodně než koupíte letenky, tak si ověřte, v kolik přiletíte a jestli tuto prohlídku stihnete. Časy prohlídek jsou na stránkách Qatar airways. Náš problém byl, že jsme přiletěli asi o půl hodiny po registraci. Takže jsme museli tvrdnout 12 hodin na letišti bez prohlídky města a bez nároku na volné kupóny na jídlo, které jsou už prý zrušeny. Jídlo na letišti v Katar začíná od 300 Kč. Pokud máte větší hlad, tak vám ta porce stačit nebude.
Kde se vyspat na letišti v Kataru?
Trčet 12 hodin na letišti není žádná sranda. Navíc je uvnitř trvale zapnutá klimatizace na 18 stupňů. To může být příjemný pokud dojdete z venku, kde je 50 stupňů, ale pokud máte zůstat na letišti tak dlouho bez pohybu, postupně začnete mrznout.
Záchranou může být místnost Family Quite room, která je zdarma a uvnitř jsou lehátka na spaní. Další věcí, jak zabít čas, jsou dlouhé stoly s Apple počítači s internetem. :)
Lehli jsme si do té místnosti a Kuba hned usíná. Já po chvilce projíždění FB uvidím, jak si s námi dělá selfie vedle ležící Arabačka v burce. Tak jsem jí zapózoval na fotku a ona se usmála. :D
Je tam zima jak prase a tak nedokážu ani usnout. Později procházíme letiště a odpočítáváme poslední hodiny do odletu. Mezitím se se mnou zakecal místní Arab, který pracuje tady na letišti Hamad. Chtěl si potrénovat angličtinu a tak pořád něco říkal. Pak jsem zjistil, že jsou všichni lidi skoro stejní. Týpek se zašíval, aby nemusel pracovat a čekal, až mu skončí poslední 3 hodiny v práci. :D
Největším letounem směr Bangkok
Konečně nastal náš čas. Po 12 hodinovém čekání jdeme na Gate a nastupujeme do největšího dopravního letadla na světě, tím je dvoupatrový gigant Airbus A380. Při letu nad Dubají se dostáváme do silných turbulencí. Házelo to jako kráva a hrozně dlouho. Museli jsme kvůli tomu sestoupit do letové hladiny 10 kilometrů, pak to teprve přestalo. Po dalším super jídle v A380 a lehkém spánku jsme po dvou rocích zase doma v Bangkoku!
V Bangkoku jsme už zběhlí a tak se jednoduše za 65 thb, pomocí Sky Train a metra dostáváme do blízkosti hlavního nádraží Hua Lamphong, kde se ubytováváme. Ubytování v Bangkoku Náš první večer zakončujeme parádním jídlem Pad See-Ew, špejličkama a velkým pivem Chang. :) Cestovní peněženka se hodí — bahty, koruny a karty máš najednou plný kapsy.
2 — Kanchanaburi — most přes řeku Kwai
Ráno nás probudil déšť. Byl to první déšť, který jsme v Thajsku zažili. Ubytování v Kanchanaburi Později jsme se v Kanchanaburi dozvěděli, že tu přes dva měsíce nepršelo a tohle byl první déšť po tak dlouhé době.
Zamilované Thajky v Nakhon Pathom
Přemýšleli jsme, co budeme dělat. Měli jsme namířeno do Kanchanaburi, jenže vlak z nádraží Hua Lamphong tam nejezdí. Jezdí jen ze Southern Train station, která je až za Khao San road a řekou Chao Phraya. A to je dost daleko. Vymysleli jsme geniální plán. Z nádraží Hua Lamphong pojedeme do města Nakhon Pathom, kde se nachází největší Chedi na světě, a odtud autobusem do Kanchanaburi. Lístky na vlak stály neuvěřitelných 14 thb. :) Hlavně jsem se těšil na prodejce s jídlem, kteří prochází vlak a mají sebou nejrůznější lahůdky.
Ve vlaku po nás pořád koukal mladej asijkej pár a pak si nás tajně fotil na mobil. Byli jsme totiž jediní běloši ve vlaku. Když jsme pak dokonce vystoupili v Nakhom Pathom, došli za námi, jestli se s nima vyfotíme. :D
Nejzajímavější věcí v Nakhon Pathom je nejvyšší na světě Phra Pathom Chedi se svojí výškou přes 120 metrů. Z vlakové zastávky k ní vede přímá cesta. Když vystoupíte, tak je hned z dálky vidět.
Při procházení chedi k nám došly čtyři mladý Thajky, začaly se s námi bavit a natáčet si to na mobil. Nakonec jsme se všichni vyfotili a rozloučili se. :)
Sotva ujdeme o kousek dál, přijdou za námi další dvě Thajky, že se s námi chtějí taky vyfotit. Byli jsme tam prostě žádaný zboží. :D
Kanchanaburi
Po různém vyptávání a zkoumání jsme zjistili, že autobus číslo 81 jezdí do Kanchanaburi. Další problém bylo najít zastávku. Různě jsme se ptali, lidi si nás přehazovali, až jsme to nakonec asi po hodině našli! Po cestě autobus zastaví v nějakým městečku a tam musíte přestoupit na další autobus, který už jede přímo.
Na zastávce v Kanchanaburi tradičně čekali naháněči s taxíkama. Žádného jsme nedokázali ukecat na naši cenu a tak jdeme kousek pěšky, než nacházíme ubytování za pár šupů. Po odložení věcí jsme se vydali prozkoumat místní krásy.
Šli jsme k řece Kwai a po cestě si dali jídlo u nějaké rodiny na dvorku, která si připravovala pojízdnou kuchyň na dnešní noční trh. Řeka Kwai je známá hlavní díky filmu Most přes řeknu Kwai, který se odehrává za druhé světové války. Po cestě k mostu se dostáváme na hřbitov válečných zajatců, kteří museli most pod vedením Japonců v hrozných podmínkách stavět. Přes 100 tisíc lidí tu tehdy zahynulo.
Most přes řeku Kwai
Jak už bylo řečeno, hlavním lákadlem Kanchanaburi je známý Most přes řeku Kwai. Šli jsme k němu pěšky, protože jsme mysleli, že je to kousek. Zase tak blízko to nebylo a docela nás ta cesta unavila a zrubala.
Samotný most je už teď spíš taková turistická atrakce. Všude plno stánků a prodejců. Na řece jezdí obří plovoucí rafty s diskotékou nebo si můžete zaplatit projížďku vlakem po mostě. Zrovna když jsme se po mostě procházeli, tak nás vlak překvapil a museli jsme utéct.
Po cestě zpět se zastavujeme na nočním trhu, kde potkáváme rodinu, u které jsme odpoledne jedli. Tak na nás mávali a zdravili nás. :) Pořádně jsme se na trhu nafutrovali a mohli jít po náročném dnu spát.
Nakonec nás pobavil českej pár, kterej hrál a zpíval písničky typu Jožin z bažin. Docela si i dost vydělali. Dost Thajců jim dávalo do klobouku. :D
3 — Vodopády Erawan
Z autobusového nádraží v Kanchanaburi odjíždí několikrát denně autobus do národního parku Erawan. Jízda trvá přes hodinu a půl, a stojí pouze 50 bahtů.
Protože se jedná o národní park, je tu ještě poplatek 300 bahtů pro vstup do parku. Do autobusu nastoupí žena a od každého ty tři kila vybere. Autobus nás přivezl na parkoviště, odkud vede trek džunglí až k vodopádům.
Vodopády Erawan
Jedná se o sedmistupňový vodopád v národním parku Erawan. Pokud pojedete k vodopádům v hlavní sezóně jako my, tak ve vodopádech bude dost málo vody. Některé stupně byly dokonce úplně bez vody.
Po cestě na vrchol nám začíná lehce pršet. To je dobře, co by to bylo za deštnej prales, kdyby v něm nepršelo. :) U čtvrtého vodopádu potkáváme Češku z Plzně, která je už několik měsíců na cestách a za dva dny přejíždí do Indonésie. :)
Jakmile dorazíme na poslední sedmí vodopád, už z dálky vidíme holky v bikinách, jak se fotí v tyrkysové vodě u vodopádu. Je to parádní pohled. Nasazujeme plavky a jdeme okamžitě za nima. :D
Největší ludry jsou lidi, kteří tam kouří a pak ty cigarety zahodí někam na zem. Tak jsou normální? Ničit tak krutý místo hnusem! Na zpáteční cestě mě dohnala únava a usínám v autobuse.
Thajská whiskey Hong Thong
K večeru se vracíme do Kanchanaburi, kde si zase na nočním trhu dáváme místní pochoutky. Večer zakončujeme tradiční thajskou masáží a příjemně zrelaxovaní dostáváme slinu a musíme si koupit thajskou whiskey Hong Thong, která stojí jen 140 bahtů. V Thajsku jsou dvě hlavní whisky. Je to Hong Thong a druhá whiskey je Mekong. Chuť každé z nich nechám na posouzení vám. :)
4 — Ayutthaya — starověké hlavní město
Ráno odjíždíme autobusem z Kanchanaburi do Suphanburi a odtam do města Ayutthaya. Vypadá do kousek, ale busem do Suphanburi jedeme dvě hodiny, pak ještě minivanem další hodinu a půl. Celkem na ta cesta vyjde na 130 bahtů.
Starobylé trosky v Ayutthaya jsou rozházené po celém městě a pěšky by to zabralo hodně času. Takže jsou dvě možnosti, jak všechno projít. Buď si draze zaplatíte řidiče s tuk-tukem, který vás bude převážet a nebo ta lepší varianta je, že si za 40 bahtů půjčíte kola na celý den. S kolem jste páni a můžete si jezdit kamkoliv! :)
Historické chrámy v Ayutthaya
Půjčujeme kola a podle mapy památek, která je zdarma na každém kroku, jedeme nejdřív na Wat Mahathat. Zde se platí 50 bahtů za vstup, ale určitě se to vyplatí. Ve velkém komplexu se nachází ruiny chrámů a taky Buddhova hlava, která zarostla do kořenů stromu.
Po cestě potkáváme všude prodejce špejliček a tak si hned dávám pět kusů Moo Ping. Moo Ping jsou vepřové špejličky, lahodné! Postupně projíždíme podle mapy většinu trosek.
Nachází se zde i obří socha ležícího Buddhy, která je i v Bangkoku. Tahle je o dost starší a taky podle toho vypadá. U sochy k nám přichází Thajky, od kterých za 20 bahtů kupujeme květiny, vonné tyčinky a zlatý papírek, se kterýma provádíme rituál. Díky tomuto rituálu se nás bude držet štěstí, a to se vyplatí.
5 — Sukhothai & Phitsanulok
Do Sukhothai jsme pokračovali z naší předchozí zastávky v Ayutthaya. Vlakové nádraží je od centra Ayutthaya docela daleko, takže si za 70 bahtů pronajímáme tuk-tuk, který nás veze na nádraží. Do Sukhothai nejezdí přímé vlakové spojení. Vlaky jezdí přes Phitsanulok, kde je potřeba přestoupit na autobus do Sukhothai. Cesta vlakem je extra dlouhá, trvala asi 5 hodin, proto si celou cestu dávám od prodejců různý chuťovky a speciality. :)
Phitsanulok
Po pětihodinové akci vystupujeme ve městě Phitsanulok a jdeme se podívat na chrám Wat Yai. V tomto chrámu se nachází tři sochy Buddhy. První dvě sochy nechal odlít král z bronzu ve 14. století a třetí socha se povedla odlít až napotřetí. Traduje se, že se u ní při odlévání objevil prorok. Od té doby je i díky své dokonalosti nejvíce kopírovanou sochou v celém Thajsku.
Autobusy do Sukhothai odjíždějí z autobusového nádraží v Phitsanulok za 50 bahtů, ale pokud počkáte na některé ze zastávek, tak vám autobus zastaví i tam.
Sukhothai
Po hodině jízdy autobusem zastavujeme na nádraží ve městě Nová Sukhothai, tam nesmíte vystoupit a pokračovat ještě dál do starého města.
Přistoupily tam dvě holky, jedna Francouzka a druhá Holanďanka. Seznamujeme se a společně hledáme ubytování. Holky se potkaly ve vlaku, když přejížděli z Barmy do Thajska, takže se moc neznají. Ubytovali jsme se společně, jim ale vadilo, že měly letiště. Chtěly oddělené postele. :D
Holky jsme odvedli na jídlo a sami jsme šli trochu popíjet thajský rum Sang Som. Později náhodně potkáváme další Češku ze Žďáru nad Sázavou, která bydlí hned vedle nás. Tak s ní kecáme dlouho do noci a pijeme Singha a Leo beer. Dozvídáme se, že má jen jednosměrnou letenku, a že bude cestovat dlouho, dokud ji to bude bavit. Takže tam teď klidně ještě může být. PS: Pokud to teď čteš, tak mi dej vědět. :)
Historický park Sukhothai
Ráno půjčujeme za 30 bahtů kola a míříme ke vstupu do historického parku Sukhothai. Vstupné je 100 bahtů + 10 bahtů za kolo. Po vjezdu zjišťujeme, jak je to úžasně krásný místo. Vypadá to jak v jiným světě. Zelená tráva, příkopy s vodou, jezírka a všude okolo ruiny starého města. Působí to uklidňujícím dojmem.
V parku je spousta zbořených chrámů, které stojí za navštívení. My začali prvním chrámem Wat Mahathat a pokračovali podle mapy na ostatní. Určitě doporučuji navštívit. Sukhothai na mě působí lepším dojmem než Ayutthaya, která je uprostřed obydleného a rušného města.
Po prohlídce celého parku se vydáváme na kolech na sever od parku, kde je krásná příroda a uprostřed toho všeho ruiny. Jezdíme tu jen my dva a uvědomuju si, jak je to krutá věc cestování!!! :)
6 — Doi Inthanon — nejvyšší hora Thajska
Z nejkrásnějšího historického parku Sukhothai odjíždíme autobusem přes hory do města Chiang Mai, aby jsme mohli vystoupat na thajskou nejvyšší horu Doi Inthanon. Cesta trvá neskutečných 6 hodin a stála 220 bahtů. Největší problém byl sehnat ubytování. Obešli jsme skoro půlku města a všude nás odmítli, že už mají plno. Tady rozhodně doporučuji si koupit ubytování předem tady CHIANG MAI, aby se vám nestalo to stejný.
Jak se dostat na Doi Inthanon
Další den ráno si půjčujeme skútry u chlápka, který vypadá jak Jackie Chan s dlouhými vlasy. Z Chiang Mai vyjíždíme na silnici číslo 1009 směrem na jihozápad, ale po chvilce hned zastavujeme na jídle. Musíme se pořádně nafutrovat před cestou. Dal jsem si PadKraPaoKai za 40 bahtů. :)
Po jídle jedeme asi 90 kilometrů na nejvyšší horu Thajska, horu Doi Inthanon. Nejvyšší hora má 2565 metrů nad mořem a na jejím vrcholku je dokonce i zima, jen 12 stupňů oproti 30 stupňům dole pod horou. Silnic vede až na úplný vrchol, takže není problém, až na vstupní poplatek 300 bahtů + 20 bahtů za skútr. V celém Thajsku vstupní poplatky do národních parků plošně zdražili o 100 bahtů. Ještě nedávno byl poplatek jen 200.
Na samotném vrcholku se nachází dvě Chedi Phra Mahathat, jedna je králova a druhá královny. Vstupné na terasu s vyhlídkou, která je jenom u těchto dvou Chedi je 40 bahtů.
Ferrari
Kuba zjišťuje, že mu dochází benzín a nejbližší pumpa je asi 7 km daleko u vojenské základny. Začínáme mít starosti, aby jsme tam vůbec dojeli a tak jedeme úsporným režimem. Po cestě kolem nás projíždí skupinka asi deseti aut Ferrari s pořádným zvukem. Místní pracháči.
Do Chiang Mai se vracíme už po tmě a stavujeme se na večerním trhu s jídlem doplnit energii.
7 — Chiang Mai & Doi Suthep
Jak bylo řečeno v předchozím díle, v Chiang Mai je těžké sehnat ubytování. Trvalo dlouho, než se nám podařilo něco volného najít. Proto doporučuji rezervovat v této oblasti ubytování předem třeba tady: Najít ubytování.
Doi Suthep
Jedná se o horu Doi Suthep, na které se nachází chrám Wat Phra That Doi Suthep. Z tohoto chrámu je exkluzivní výhled na celý Chiang Mai. Akorát pozor, pokud sem pojedete dopoledne, tak vás bude oslňovat silné slunce a viditelnost bude špatná.
Na Doi Suthep jsme jeli na našich skútrech, které jsme měli půjčené od včera od Jackie Chana. Nahoru vede klikatá cesta do prudkého kopce, až nás to lákalo závodit a sekat zatáčky jak v MotoGP! :D Po cestě je několik vodopádu a u jednoho se zastavujeme. Vypadá docela solidně.
Do samotného chrámu pak vedou dlouhé rovné schody, na kterých stojí malé holčičky převlečené v oblečcích a za peníze se fotí.
Chrámy v Chiang Mai
V celém Chiang Mai je přes 500 chrámů a nemá cenu je všechny procházet. Za zmínku stojí chrám Wat Chedi Luang, který stojí na místě, kde v roce 1317 usmrtil tehdejšího krále blesk. V centru stojí obří pagoda, která byla vysoká 98 metrů, avšak po zemětřesení zůstalo asi jen 60 metrů.
U pagody se dáváme do řeči s chlápkem původem z Laosu. Vypráví nám, že se oženil s Němkou a teď žijí v Austrálii a v Thajsku jsou na cestách.
Na skútrech projíždíme historický střed města a zastavujeme se u několika chrámů. Začínáme z tolika chrámů být nervozní. Takže pak procházíme už jen Wat Chedi Luang a jedeme vrátit skútr, abychom se mohli přesunout do Chiang Rai.
8 — Chiang Rai & Zlatý Trojúhelník
Po prohlédnutí nejzajímavějších věcí v Chiang Mai se přesouváme z autobusového nádraží se společností GreenBus na sever do malého městečka Chiang Rai. Autobus společnosti GreenBus stojí 169 bahtů a cesta trvá přibližně 3,5 hodiny. Cesta trvá tak dlouho proto, protože autobus projíždí horským terénem a může být rád, že některé úseky vůbec vyjede. Na palubě jsme dostali pití a oplatek.
Ubytovali jsme se v nejlepším možným ubytování, co jsme mohli. Bydleli jsme totiž u takové pěkné hubené dcerky. :D Večer procházíme místní trh, kde hrála živá hudba a vystupovali zde Thajky se svojí taneční sestavou.
Zlatý Trojúhelník, Golden Triangl
Brzo ráno si půjčujeme skútry kousek vedle našeho bydlení a míříme na sever do města Chiang Saen, město zlatého trojúhelníku. Ve městě Chiang Saen poprvé vidíme řeku Mekong. Potkáváme tu dva bělochy, kteří hned přišli pokecat. Jsou to Švýcaři, kteří tu žijí. Říkají, že je tu málo cestovatelů, a proto museli přijít hned pokecat. :)
Pár kilometrů na sever od Chiang Saen je Zlatý Trojúhelník. Je to oblast, kde se vlévá řeka Ruak do řeky Mekong a navíc zde sousedí Thajsko s Barmou i Laosem. Celá tato oblast je známá pro pěstování máku a výrobě opia, které bylo vyváženo do celého světa.
Nejsevernější místo Mae Sai
Dál pokračujeme ještě víc na sever do městečka Mae Sai. Po cestě projíždíme okolo opiového muzea, ale dovnitř nakonec nejdeme. V tomto místě je hraniční přechod do Barmy a taky to podle toho vypadá. Přirozenou hranici tvoří řeka, ale ta je zanesená odpadky. Asi se nemůžou rozhodnout, jestli by to mělo uklidit Thajsko nebo Barma, tak to tam nechají.
Kousek od Mae Sai si dáváme polívku Tom Yum a při posezení si okamžitě všímáme brutálních hor na západě! Tak tam musíme určitě jet.
Hornatá oblast kousek od Chiang Rai a na skok do Barmy
Ani chvilku jsme neváhali, po jídle sedli na skútry a jeli se jakkoliv dostat do hor. Když k těm zarostlým kopcům džunglí dojíždíme, jsme z toho úplně v psychu, jak je to krásný! Vyjeli jsme až úplně nahoru a naskytl se nám úžasný výhled na okolí.
Zpět se vracíme jinou cestou přes hřebeny hor. Cesta nás zavede k mladým vojákům, kteří jsou tu jako strážci hranice s Barmou. Vyptáváme se jich, kudy se dostaneme do vesnice dlouhokrkých žen, ale nerozumí anglicky ani mým malbám do písku. :D Chtěli nám asi fakt poradit, tak zavolali telefonem nějakýho kámoše, abych to řekl mu a on jim to mohl přeložit. Nakonec jsme to nějak dali dohromady a oni pochopili, co hledáme. Poradili nám, že jsme úplně špatně, že je to někde u Chiang Mai. Bohužel neměli pravdu, později jsme na internetu zjistili, že je to kousek od Chiang Rai. Možná popletli Mai za Rai. :D
Pokračovali jsme teda dál a dojeli jsme k Chedi ukryté v džungli. Ozývali se z ní hlasy meditujících mnichů. Bylo to docela tajemný. Cesta vede kousek přes Barmu, takže jsme byli v podstatě i v Barmě, podle logiky lidí, kteří když navštívili třeba Rhodos, tak říkají, že do Řecka už nemusí, že už ho procestovali. :D
Sranda byla při návratu do Chiang Rai. Zastavili jsme se v Tescu a místní Thajky z nás byly totálně unešený, pořád pokukovaly. Byli jsme tam totiž jediní běloši. :D
9 — Karen village — dlouhokrké ženy & Bílý chrám
Na tuningovém skútrů jedeme z Chiang Rai na sever do vesnice Karen, kde žijí ženy s dlouhými krky. Po cestě projíždíme okolo rýžových polí, které vypadají suprově. Zastavujeme se na nich a chvilku se po nich procházíme.
Karen village - dlouhokrké ženy
Jedná se o vesnici poblíž Chiang Rai, kde žije celkem sedm různých kmenů. Ženy z jednoho kmene mají takovou tradici, že už od malička nosí kolem krku železné spirály. Tyto spirály s věkem zvětšují. Výsledek to má ten, že mají dlouhé a slabé krky. Pokud by si nyní spirálu sundali, zlomil by se jim jejich krk, který je díky podpoře od spirály ochablý, a neunese vlastní hlavu. :-O
Vtipné je to, že celá vesnice je uzpůsobená pro turisty, jako atrakce. Platí se zde vstupné neskutečných 300 bahtů. Kmeny jsou různě rozmístěné a pokud k nim přijdete, okamžitě se na vás seběhnou a snaží se vám prodat kravinky. Takto je to u všech kmenů, kromě jednoho, kde místo prodeje tancují a pak po vás chtějí prachy.
Ve vesnici procházíme kolem plantáží, kde pěstují ananas, postupně ke všem kmenům. Znechuceni tím, jaká je to bouda na turisty, odjíždíme zpět do Chiang Rai. Odtud pokračujeme na jih, kde se nachází bílý chrám Wat Rong Khun.
Bílý chrám Wat Rong Khun
Bílý chrám je novodobá stavba, která propojuje Buddhismus s dnešní kulturou. Z venčí je chrám celý bílý, ale pokud vstoupíte dovnitř, najdete malby, na kterých jsou vyobrazeny nedávné katastrofy nebo postavy Supermana a Batmana. Chrám byl v podstatě vytvořen jako turistická atrakce. Součástí komplexu jsou i záchody, které jsou celé pozlacené, takže je hned testujeme. :)
Uprostřed se nachází studna, ve které je ponořená kaskádová nádoba, do které se trefujete mincemi pro štěstí.
Chrámy nám už stačili, teď je načase se přesunou na jih k Jihočínskému moři. Jedeme tedy nočním autobusem za 600 bahtů do Bangkoku. Myslel jsem, že to jsou autobusy jako u nás, ale tento byl fakt luxusní. Pořádně místa na nohy a sedačka se dala sklopit tak moc, že to skoro vytvořilo postel.
10 — Koh Samet
Nočním autobusem z Chiang Mai přijíždíme do Bangkoku okolo 6 hodiny ráno, kde přestupujeme na minivan. Minivan nás má odvést do města Rayong, což je přestupní uzel na ostrov Koh Samet. Na autobusovém nádraží jsme zaplatili 160 bahtů, ale žena za pokladnou nám nedala žádný lístek, jen nás poslala čekat na lavičky. Jsme trochu nervozní, když nás ani po slíbeném času odjezdu nezavolala. Přišel jsem jí říct, že pořád čekáme a ona se úplně lekla, že nám zapomněla říct. Někam na rychlovku zavolala a naštěstí po chvilce přišel náš řidič. :)
Dejte si pozor kde vás minivan vysadí. Nás ta bestie vyhodila na autobusovém terminálu 2, aby dohodil kšeft svému kámošovi s taxíkem. Správně by vás měl odvést na terminál 1, odkud pak musíte jet do přístavu na Sorng-taa-ou. Nakonec se nám po delší akci, kdy nás málem pokousali čtyři vrčící psi, podařilo domluvit odvoz zdarma na korbě auta na terminál 1. Z terminálu 1 se už jednoduše jede do přístavu Ban Phe a pak lodí na Koh Samet.
Příjezd na Koh Samet
Po příjezdu na Koh Samet po vás chtějí zaplatit 20 bahtů za údržbu. Ubytování na Koh Samet Ostrov Koh Samet je dost malý, takže z přístavu jdeme jen pěšky a ubytováváme se kousek dál v rušnější oblasti. Při cestě na pláž narážíme na Thajce, kteří vybírají poplatek 200 bahtů za vstup. To rozhodně platit nebudeme, tak je obcházíme a vyhýbáme se jim. Po pár hodinách koupání si půjčujeme jeden skútr na projetí ostrova.
Projíždíme na skútru celý ostrov a vždy se zastavujeme na jednotlivých místech na koupání. Některý místa jsou fakt krásný a opuštěný. :)
Večer potkáváme Adama z Ostravy a dáváme si společně piva na pláži s hudbou z baru.
Ráno další den vyjíždíme zase na skútru do nejjižnější části ostrova, kde jsou skaliska a parádní výhled na moře s houpačkou. Kousek od tam je další opuštěná pláž s krásně uhlazeným pískem, kde bylo parádní molo na skoky do vody. Potkali jsme tam thajské novomanželé, kteří fotili svatební fotky.
Nejhezčí koupání je na 100% v západní části ostrova, kde je jediná velká pláž. Tam je to TOP. Žádné vlny, jen rovná hladina.
Chtěli nás pojebat na skútru
Největší drama nastalo, a na to si dejte velkýho majzla, když jsme se vrátili se skútrem na vrácení. Nejdřív 20 minut čekáme než přijde kluk z půjčovny.
Okamžitě jak došel ukázal na přední plexisklo, které bylo lehce prasknuté. Skútr byl prasknutý na víc místech, ale už před půjčením. Já udělal tu chybu, že jsem mu důvěřoval a praskliny mu jen ukázal rukou, místo vyfocení celého skútru. On si to moc dobře pamatoval a proto začal hrát divadlo. Už tím jak došel a hned věděl, kde ta prasklina je se prozradil. Začal to svádět na nás, a že mi nevrátí občanku (dal jsem mu občanku místo pasu). My mu jasně řekli, že to bylo už při půjčení, což sem mu i při půjčení říkal. Nakonec mě odvezl ke svému taťkovi a spustili do mě, že jsem to udělal já a chtějí 1200 bahtů za to.
Pak začal smlouvat, že on zaplatí 600 bahtů a já dalších 600 bahtů. Už to je podezřelé. Kdybych to fakt praskl já, tak chce 1200 a nebude smlouvat. Tomu už se směju a říkám, že je asi móóc magor. :D
Nakonec jsem skončil na místní policii, kam po chvilce přišel i Kuba. Dohadovali jsme se tam a zvyšovali postupně hlas! Společnou silou jsme se z toho dostali, když jsme jim řekli, ať teda ukážou fotky před naším půjčením, kde to nebylo prasklé. A navíc, že v té prasklině je starej prach, což vypovídá o tom, že ta prasklina tam už nějakou dobu byla.
Nakonec se nás nasraní týpci snažili vyfotit, že to ukážou všem půjčovnám na ostrově, aby nám nikdo už nic nepůjčil. To se jim nepodařilo, ale i tak dnes odjíždíme. :D
11 — Koh Chang
Po menším zdržení s rozmláceným skútrem, který na nás svedli místní agresivní Thajci se přesouváme z ostrova Koh Samet dál na východ na ostrov Koh Chang. Z přístavu ve městě Rayong jedeme minivanem do města Chantaburi, kde přestupujeme na autobus do města Trat. Celá cesta stojí necelých 200 bahtů.
Trat
Do Tratu přijíždíme moc pozdě a už nejede žádná loď. Jsme nuceni se tady ubytovat a zůstat tu přes noc. Nacházíme noční trh, kde si dáváme večeři. Když si kupujeme nějaké pití, přichází za námi totálně ožralá Thajka, kterou měl pronajatou běloch. Začala nám něco říkat a plazit se. Byla totálně na šrot. :D
Trat je přestupní uzel na ostrov Koh Chang a v podstatě tady nic není. Kromě miliónů ještěrek všude na zdech.
Cesta na Koh Chang
Od paní domácí, kde jsme bydleli, jsme koupili za 140 bahtů odvoz do přístavu včetně lístku na loď. Doprava po ostrově je oproti ostatním ostrovům extra drahá. Za společnou jízdu v Sorng-taa-ou jsme každej museli dát 100 bahtů a to nás tam jelo 11 kousků. Ubytování na Koh Chang Jedeme na místo zvané Lonely beach, což je místo pro baťůžkáře, je to asi 25 km daleko. Cesty na ostrově mají brutální převýšení a ostré zatáčky. Ubytovali jsme se v tajemné dřevěné chýši, kterou hlídá zvláštní hubenej hipík, který si každou chvilku nalévá drinky. :D
Pláže na ostrově Koh Chang
Na vypůjčených a po včerejší zkušenosti dobře nafocených skútrech se vydáváme na západní pláže na jihu ostrova. Pláže tam jsou slabota, kromě pobíhajících opic po silnici nás tam nic neoslovuje. Chceme přejet na východní část, ale na jihu ostrova se to nedá. Musíme tak objet přes 60 km okolo celého ostrova. Postupně zastavujeme na všech západních plážích ostrova, ale pořád to není to, co nás teprve čeká na východě!
Na východní straně ostrova jsou spíš krásné vyhlídky na moře, kde jedna vypadá, jako by se nebe spojilo s mořem, bez viditelného přechodu.
Čím dál víc pokračujeme na jih až přijíždíme na místo, kde je v zatáčce obrovská díra v zemi. Celá silnic se propadla, jak ji propadla voda. Jet tady rychle, tak jsme dole. Díru objíždíme a pokračujeme ještě dál. Postupně začíná cestu pohlcovat džungle až nakonec cesta skončí a začne jen kamenná cesta s červeným pískem, jako někde v Africe. Ta šílená cesta za to ale stála. Na úplným jihu jsme objevili nejluxusnější opuštěnou pláž bez rezortů a kobylek! Přijeli jsme se západem slunce, takže se nám naskytli krásný výhledy.
Návrat do ráje
Včerejší krátký pobyt na nejjižnější pláži na východní straně ostrova nám nestačil a proto se sem další den vracíme. Kousek od naší včerejší pláže se nachází zátoka a v dálce ostrov, na který máme v plánu přeplavat. Vlezli jsme do rozvířené vody a plavali na ostrov. Doplavali jsme do opuštěného ráje. Po cestě kolem mě plaval menší rejnok, měl asi 20 cm. Na ostrově byl křišťálový uhlazený písek, krásná rovná hladina, modrá voda a po stranách kopce a skály. Za námi běhali opice. Prostě nádhera. A hlavně žádný lidi, to proto že cesta skútrem je dramatická a slabčáci si netroufnout přeplavat na jiný ostrov.
Mezitím, co Kuba už vyplaval zpět na Koh Chang, já šel do nejužšího místa mezi ostrovy. Tam jsem v nízké vodě skočil do vody a málem jsem se napíchl na ježky, kteří nebyli vůbec vidět, ale bylo jich tam několik. Když jsem byl asi tak v půlce, najednou jsem si periferním viděním všimnu něčeho divného pod vodou. Po vynoření si v duchu říkám, že se mě to asi zdálo. Ponořím se znova a fakt! ,,Aáááááá” Obří medúza 40 cm vedle mě. Lekl jsem se jak svina. Málem jsem se jí totiž dotkl. Hlavou mě proběhla myšlenka, že kde je jedna medúza, bude celé stádo. Plaval jsem proto nervózně rychle pryč. Když jsem vylezl, Kuba říkal, že viděl kolem mě ploutve. Už chtěl na mě začít řvát, ale pak zjistil, že jsou to delfíni. Uff. :-)
Večer jsme potkali další Češku s bráchem. Společně jsme večer pili flašky Hong Thong a hráli UNO.
Další den odpoledne jsme se sbalili a vydali na cestu zpět do Bangkoku. Při jízdě v Sorng-taa-ou přistoupil jeden chlápek, který se loučil s pronajatou Thajskou. Bylo to dojemný. Ještě když si uvědomím, že jakmile on odjede, ona si hned obratem pronajme někoho dalšího. :D
12 — Bangkok — Čínský nový rok
Po užívání si na ukryté nejkrásnější pláži na ostrově Koh Chang se vracíme směr Bangkok. Protože už v Bangkoku nejsme poprvé, vynecháváme místa jako Wat Pho, Wat Phra Kaew, Wat Arun a další, které jsme už navštívili při naší první cestě do Thajska.
Cesta z Tratu do Bangkoku trvá neuvěřitelných 7 hodin, asi kvůli rychlostnímu omezení na silnicích. Zabydlujeme se tradičně na Khao San road, kde to je neuvěřitelně rozjetý, když přicházíme. Všude hraje hudba, lidi chlastají z kyblíků, prostě jiný svět. Chtěli jsme se k nim přidat, ale protože v noci je zákaz prodeje alkoholu a bylo cca 4 hodiny v noci, tak to balíme a jdeme spát.
Bangkok
Bangkok, město které nikdy nespí! Procházíme různý místa. Začínáme u domu Jima Thompsona, což byl obchodník s hedvábím. Dál navštěvujeme velké nákupní centra jako je MBK, Siam Square a Siam Paragon, které jsou vyzdobené na oslavu nového čínského roku. MBK je pro lidi střední třídy, je tam spoustu zboží a jídla. Oproti tomu Siam Paragon je plný nejluxusnějších značek jako Louis Vuitton.
Kousek od těchto obchodních center je svatyně ERAWAN SHRINE, u které nedávno nějaký krerén odpálil výbušninu. Naštěstí je už vše opravené. Lide se tu modlí k hindu bohovy, který jím má splnit jakékoliv přání.
Pěšky se vydávám po hlavní silnici okolo Erawan shrine až do Lumphini parku, kde zrovna hraje živá hudba. Spousta lidí tu sedí na trávě, tak se k nim přidávám a relaxuju u hudby.
Čínský nový rok
Další den jsem domluven s Češkou, kterou jsme potkali na ostrově Koh Chang, že pojedeme do čínské čtvrti, podívat se na oslavy nového roku. Bohužel se mi už nechtělo čekat, protože vstávala moc pozdě a tak už jedu předem. :D
Lodí v Bangkok kanálech jsem tam za 13 bahtů během pár minut. Vystupuji kousek od Yaowarat ulice, kde je už tisíce lidí. Všude je výzdoba na oslavu roku 2559 a spousta stánků s jídlem. Každou chvilku tu prochází tancující draci, kteří bubnují a na konci vždy zapálí obří bouchací kobereček.
Phapurat, Little India
Kousek od čínské čtvrti se nachází indická čtvrť Phapurat. Mám informace, že na místním trhu by měli prodávat indické jídlo a tak se tam vydávám. Nevím jestli to bylo kvůli oslavám nového roku, ale nenašel jsem tam žádné jídlo. Jen prodejci šátků a oblečení. Byli tam teda dva stánky s jídlem, ale ty vypadali podezřele, a tak tam radši ani nechodím.
Pravděpodobně tam ty stánky budou až skončí oslavy nového roku. Stánkaři byli asi odjetí na oslavách a prodávali tam. :)
Pak Khlong talat - trh s květinami
Pokud pokračujete z čtvrti Phapurat směrem k řece Chao Phraya a Khao San road, narazíte na velkou sochu krále Ráma I., který tu dohlíží na trh s květinami. Celé okolí večer ožije prodejci květin, že nevíte kam se dívat dřív. Dívám se tak zabraně, až u mě prudce zabrzdí auto a zatroubí. Málem mě srazilo sakra. :D
Každopádně na trhu najdete všechny druhy květin za pár korun.
Hadí farma
Další den jedu autobusem číslo 47 ze zastávky kousek od Khao San road k Lumphini parku za 6,50 bahtů. Kousek od parku se nachází hadí farma. Tato hadí farma byla založena jako druhá na světě a najdete tady všechny jedovaté i nejedovaté hady z Thajska.
Přes den se můžete zastavit na hadí show nebo se s některým hadem vyfotit.
Žádný had tam nemá své jedovaté žlázy odebrané. To proto, že jejich jed využívají k výrobě protilátek. Traduje se, že pokud chcete být celý život zdraví, měli byste pít panáka hadí krve každý den. Hadí maso je k jídlu také, například celou kobru bez kůže koupíte do 10 dolarů. A to je skvělé, no není to skvělé?
Nana Plaza Candy land
K večeru po návštěvě Victory Monumentu se vydávám na známou ulici Nana. Podle bělochu jsem poznal, že jdu správným směrem. Ulice Nana je tradiční Red District a hlavní roli tu hraje Nana Plaza Candy land. Jedná se o třípatrový barák, kde v každém patře je několik barů s holkama tančícíma u tyčí. Při vstupu do baru je povinnost koupit si pivo, které stojí okolo 200 bahtů.
Když už si v baru sednete, tak uvnitř chodí stará Mamasam. To je stará bývalá tanečnice u tyče s nepříjemným výrazem a teď už jen kontroluje, jestli pořád něco piješ a děláš jim tržbu. Zároveň se každou chvilku ptá jaká holka se ti líbí, že ti ji zavolá, aby došla za tebou.
V celé oblasti Nana se pohybuje dost ladyboyu, thajsky Kathoey. Musíš si dávat majzla, aby tě nechtěli ochmatávat.
Dusit ZOO
Kousek od Khao San road se taxikem dostanete do oblasti Dusit, kde je stejnojmenná zoologická zahrada. V Dusit zoo uvidíte tradičně zvířata jako jsou pandy, tuleni, hroši, medvědi a další. Vstup do Dusit zoo je okolo 150 bahtů a celou oblast dokážete pomalým tempem za 2 hodinky prohlídnou.
13 — Hua Hin
Přesun z Bangkoku do turistické oblasti Hua Hin je jednoduchý. Z hlavního nádraží Hua Lamphong tam jezdí vlaky za 150 bahtů ve druhé třídě. Největší problém jsou akorát ucpané ulice Bangkoku. Thajci totiž přes den upravují počty pruhů v jednotlivých směrech. Když jsem jel na nádraží, tak bylo pět jízdních pruhů opačným směrem a jen jeden pruh pro můj směr jízdy. Řidič autobusu si dokonce četl noviny, protože věděl, že to bude na dlouho. Vyplatí se vystoupit a dojít to pěšky, tak jak jsem to udělal já.
Ubytování v Hua Hin je trošku dražší než na severu, ale i tak se dá něco sehnat za dobrou cenu.
Večer se dá jít na noční trh, kde se připravuje plno mořských plodů. Dal tu jsou kšefty se suvenýry a oblečením.
Pláže v Hua Hin
V oblasti Hua Hin se nachází v podstatě dvě pláže. Severní a jižní pláž. Nejdříve jsem navštívil severní pláž, ale nikdo se tu nekoupe. Je tu plno odpadků a bordel. Tam ani nemusíte chodit.
Jižní pláž je o něco lepší, ale pořád to není to co bych vyhledával. Pláž je dlouhá 5 kilometrů. Je tu plno důchodců, co se jen opalují a nechávají se vozit po pláži na koních, kteří tu chčijou a serou. Na jeden den koupání a nudění se to tady dá, jinak je to bída. Ani voda není čistá tak jako na jiných místech v Thajsku.
Výhodou tu jsou levná jídla. Klasicky velká porce za 40 bahtů. Lahodná věc je kokosová zmrzlina uvnitř čerstvého kokosu. Dost dobrá věc, kterou si určitě musíte dat.
14 — Khao Sam Roi Yot & jeskyně Phraya Nakhon
Ve městě Hua Hin, kde jsem ubytovaný, si půjčuji za 250 bahtů skútr na 24 hodin. Vyrážím podél pobřeží na jih do národního parku Khao Sam Roi Yot. V tomto parku se nachází obří jeskyně s dírou ve stropě, ze které osvětlují sluneční paprsky svatyni postavenou uprostřed jeskyně.
Cesta na Khao Sam Roi Yot
Jak jsem už říkal, já se vypravil do tohoto národního parku na skútru po vlastní ose. Další možnost je zaplatit si nějaký výlet a jet tam společně s milionem lidí. Problém je, že za vás ostatní budou rozhodovat, kam se podíváte a na jak dlouho. A to by mě dost nadralo. Takže za mě skútr a jede se.
Po cestě na jih zastavuji u pláže Pranburi beach, kde je krásný čistý písek a žádní dovolenkáři. Je na čase se tu vykoupat v moři. :)
Slunce bylo silný a i se základem jsem začínal cítit, jak to pálí. Zastavuji proto kousek před Khao Sam Roi Yot na trhu s jídlem a dávám si lahodné kuřecí stehýnka ve strouhance. Chutná to jak v KFC, to je neuvěřitelný.
Jeskyně s chrámem uvnitř - Phraya Nakhon
Při příjezdu do národního parku Khao Sam Roi Yot všude uvidíte spoustu jezírek, ve kterých jsou pěstované mořské plody. Dojel jsem až k moři, kde se platí vstup do národního parku. Řekli mě, že už je zavřeno dnes. S tím jsem se nehodlal smířit, tak bez placení procházím kolem vstupu a hornatou cestou na výběžek do moře, kudy se jde na pláž Laem Sala beach. Po cestě prudkou cestou mě vyděsí stádo okatých opic Langur, které vypadají jako démoni.
Pláž Laem Sala je neskutečně bílá. Nejbělejší pláž, kterou jsem kdy viděl. Navíc tu pobíhají démonické opice langury. Z pláže pak vede cesta 500 metrů prudkou džunglí do jeskyně Phraya Nakhon, ve které se ukrývá onen chrám. Před vstupem do džungle je cedule, aby jste se stihli z jeskyně vrátit do 17:00. Já začínám trek džunglí až v 17:30 a tak celou cestu do prudkého kopce po kamenech běžím na maximum.
Najednou se přede mnou objevuje tmavý vstup do díry v zemi. Je to vstup do jeskyně, který působí děsivě. Jeskyně je rozdělená na dvě části. U první jeskyně se propadl strop a díky slunečnímu světlu na zemi rostou rostliny a keře. Úzkým tmavým průchodem se pokračuje do druhé části jeskyně, která je větší a má také propadený strop. Uprostřed je postaven chrám, na který dopadá sluneční paprsky a vytváří tak dokonalé pohledy.
Ke skútru jsem se vrátil po tmě a doufal, že mu bude svítit dálkové světlo, protože na ostrove Koh Chang nám na skútru nesvítilo světlo vůbec.
15 — Chumphon
Z dokonalé jeskyně s nasvíceným chrámem uvnitř se přesouvám zpět do města Hua Hin, odkud jede vlak níž na jih do přestupního města Chumphon. Cena lístku za třetí třídu je 99 bahtů a za druhou třídu 169 bahtů. Tady jsem ani neváhal a hned bral třetí třídu, kde jezdí jen domácí Thajci.
Cestou ve vlaku vedle mě seděly dvě Thajky a hned se se mou začaly bavit. Byla to sranda. Ony jely až do Surat Thani. Po cestě mě nabízeli různý jejich jídla, tak jsem dával ochutnávky. Později se přidali vedle sedící Thajci, že ať nejezdím hlavně na Phuket, že to je nejhnusnější místo. Tak jsem jim to potvrdil, že jsem tam už byl dřív a že je to pravda.
Dramatické ubytování v Chumphon
Do města Chumphon jsem přijel okolo 22 hodiny večer a nevěděl jsem, že ještě nějaká loď na ostrovy jezdí. Noční lod vyjíždí z přístavu ve 23:00 a příjezd je brzo ráno.
Rovnou jsem teda hledal ubytování s tím, že na Koh Tao pojedu až zítra. Absolutně jsem nemohl nic najít. Ve městě je jen pár hotelů. Nakonec mi pomohl mladej thajskej pár na skútru, kteří mě nechali přisednout s těžkou krosnou na zádech na jejich skútr. Všichni tři jsme takto někam jeli najít ubytování. Měl jsem pocit, že se to každou chvilku rozsype. :D
Přijeli jsme k nějakému hotelu, ale bylo zavřeno. Mladá Thajka od kluka, co nás vezl, zavolala na číslo, které tam bylo napsaný za sklem, ale hned jí došel kredit. Naštěstí to majitelka hotelu pochopila a přišla mě ubytovat. :D
Chumphon - město nudy
Ráno jsem se prospal, protože jsem počítal, že pojedu noční lodí ve 23 hod. Domluvil jsem se s taxikářem, aby mě večer odvezl na skútru do přístavu. Mezi tím jsem procházel město, kde se dá akorát levně najíst. Je tu i pár trhů s ovocem, tak si dávám půlku melounu a v místním parku si dělám hostinu na trávě. :D
Během hostiny ke mě přišel kluk školák, sedl si vedle a koukal na mě jak jím meloun. :D Tak mu nabízím, jestli chce taky, ale on že ne. Později zase na jiným místě za mnou došel zase, ale tentokrát měl sebou dvě holky. Jedna se jmenovala nějak Mai. Byli udivení, že tu vidí bělocha. :D
Za 160 bahtů se tu dá pořídit celá ryba s oblohou.
Cesta do přístavu
Večer jsem si usmlouval cenu na skútru do přístavu, který je 9 kilometrů od města, na 80 bahtů. Po příjezdu do přístavu mě čekalo obří překvapení. Strašlivé překvapení. Ženská říká, že noční loď je už plná! Tak to je průser. Celej den čekám, nudím se a nakonec je to obsazený.
Taxikář mě musel odvést zpět. Hodil mě do nějakého Guest House, ze kterého dostává poukázky na benzín. Rovnou jsem tam koupil lístek na ranní loď v 7:00 za 500 bahtů. Po zaplacení taxikářovi celkem 100 bahtů mě zůstalo už jen 60 bahtů. Úplnej žebrak sem byl. :D
Ráno mě v 5:30 mě přišel chlápek vzbudit a v 5:45 byl odjezd do přístavu. Ale do jiného přístavu, který je asi 15 km daleko. Cesta lodí na Koh Tao trvá přibližně 3 hodiny.
16 — Koh Tao
Z přestupního města Chumphonu se lodí přesouvám na želví ostrov Koh Tao. Na lodi se všem snaží vnutit potápěčský kurz a ubytování. V přístavu jsou běžně naháněči taxikáři.
Ubytování na Koh Tao bývá docela problém. Hledej ubytování předem Je to malý hornatý ostrov a bývá tu dost lidí. Vyplatí se zde koupit ubytování předem, jinak se může stát, že strávíte hodiny hledáním volného pokoje.
Koh Tao - skútrem po ostrově
Po ubytování neváhám, beru plavky a utíkám do vody. Voda je tu krásně průhledná, čistá a plave tu plno druhů různě zbarvených ryb. Po kratším koupání se rozhoduju půjčit skútr a projet si celý ostrov. Při půjčení musíte jako zálohu nechat svůj pas. Já, protože mám dva pasy, nechal jsem jí ten, ve kterým nemám vízum.
Na skútru projíždím všechny pláže na ostrově a zastavuji se také u žraločího ostrova Shark island. Na některých místech jsou tak prudké cesty, že se skútrem nemám šanci to vyjet. Jedna Thajka to přede mnou vyjela na motorce, ale vypadalo to, že se každou chvilku převrátí na záda.
Na ostrově je pláž Tanote beach, na které se nachází obří balvan v moři. Na něj se dá vylézt a skákat do vody z několika metrů. Bohužel na východní straně ostrova jsou dnes velké vlny a skákat se moc nedá.
Za návštěvu stojí i nejvyšší bod ostrova Koh Tao. Na samotném vrcholu je luxusní výhled, bar a nádrž pro pitnou vodu.
V severní části ostrova zase vedou klikaté cesty hustou džunglí, které vás zavedou na několik luxusních vyhlídek. Z každé vyhlídky je výhled na jinou část ostrova. Vyhlídky jsou zpoplatněny. Na některých je vstup 100 bahtů a na některých si stačí koupit něco k pití v místním obchodě.
17 — Koh Nang Yuan
Po celém projetí ostrova Koh Tao na skútru mám v plánu přeplavat na souostroví Koh Nang Yuan. Vydávám se do nejužšího místa mezi ostrovem Koh Tao a Koh Nang Yuan. Jediné věci, které si beru jsou potápěčské brýle a na sebe plavky.
Plavání na Koh Nang Yuan
V místě mého vstupu do vody je spousta balvanů. Po skoku z jednoho balvanu do vody sem překvapen hejnem ryb a parádní čistotou vody. V nejužším místě mezi Koh Tao a Koh Nang Yuan je problém ten, že tu jsou mořské proudy. Zrovna když plavu tam, tak mám proud do zad a z boku, který táhne na volné moře. Teď mi proud ještě pomáhá, ale zpáteční cesta bude dramatičtější.
Plavba byla mnohem delší, než když jsme plavali na ostrov poblíž Koh Chang. A k tomu ten boční proud. Když jsem doplaval, bylo to tady stejný jako před dvěma roky. Akorát dřevěná cesta na vyhlídku byla zbořená, pod někým se to asi propadlo.
Koh Nang Yuan jsou v podstatě tři malé ostrovy spojené dvěma plážemi. V okolí se nachází korály, ruzné druhy barevných ryb a voda je zde extrémně čistá. Jezdí sem i lodě a vozí sem masy turistů z ostrova Koh Tao. Skuteční dobrodruzi sem dojedou na kajaku a ti zdatnější si troufnout přeplavat. :D
Ostrov se každý den uzavírá v 17:00 a všechny lodě s kobylkami postupně odjedou. Pokud jste sem přijeli vlastnoručně na kajaku a nebo přeplavali jako já, uvidíte něco užasnýho. Úplně prázdné pláže uprostřed moře a jen pár místních Thajců. Už proto se vyplatí jet si sem sám a nejezdit lodí, jak paraziti.
Při cestě zpět jsem narazil na rybu čtverzubce, což je ryba, která se při vyplašení nafoukne do tvaru koule se špičatými ostny. Plavání zpět bylo dost náročné. Celou cestu jsem plaval proti silnému proudu, že když jsem plaval pomalým tempem, tak jsem buď stál na místě a nebo couval dozadu. Pro slabší jedince nedoporučuji!