Peking jsme neplánovali jako cíl. Letěli jsme s Hainan Airlines z Prahy do Bangkoku — a Hainan má přestup v Pekingu. Jednodenní. A pak na zpáteční cestě zase. Celkem dva dny v hlavním městě Číny, oba jako přestup.
Na pasové kontrole jsme dostali tranzitní vízum zdarma — stačilo ukázat navazující letenku. Fronta pro cizince trvala celou věčnost. Pak jsme vzali vlak Airport Line za 25 yuanů na Dongzhimen a metro za 2 yuany na zastávku Qianmen. Při nástupu do metra jsme zjistili, že Číňané nečekají až ostatní vystoupí — okamžitě se cpou dovnitř a jeden do druhého chaoticky naráží. :D Cestovní peněženka se hodí — yuany, koruny a karty jsou furt všude.
Den 1 — Centrum
Náměstí Nebeského klidu
První zastávka. Náměstí je fakt velké a studený vítr extra mrazivý. Není se kde schovat, žádnej vytopený obchod v dohledu. Od umrznutí jsme nebyli daleko. :D
Uprostřed náměstí stojí 36metrový Památník Lidových hrdinů a v severní části Brána Nebeského klidu — vstup do Zakázaného města.
Na bráně je vyobrazen Mao Ce-tung, který střeží vstup. Vedle něj jsou viset jeho portréty a všude okolo bezpečnostní kontroly.
Zakázané město
Za branou začíná uzavřený komplex asi 800 budov, vysoká zeď dokola a vodní příkop. Původní císařské město z doby dynastie Ming. Vstupné 40 yuanů — a za to dostaneš přístup k dalším asi milionu Číňanů uvnitř, kteří vyplní skoro veškerý volný prostor. Je to jak zlý sen. Ale krásný zlý sen. :-D
Jingshan park
Hned za severní branou Zakázaného města. Kopec s pavilony, na vrcholu 360° výhled na celý Peking. Vstup 2 yuany. Jedno z nejlepších míst v celém centru.
Beihai park a Qianmen Dajie
Po Jingshan parku jsme zašli do Beihai parku — bývalé zahrady císařů. Jezírko, loďky, místní cvičí tai chi a nikdo po vás nechce selfie. Po Zakázaném městě plném Číňanů jako vysvobození. :D
Večer jsme zakončili na nákupní ulici Qianmen Dajie — obchůdky, stánky a pekingská kačna na večeři. Turistická past, ale ta kačna za to stála.
Ubytování v Pekingu → Booking.com
Den 2 — Velká Čínská zeď
Druhý přestup jsme nechali celý na Velkou Čínskou zeď. Sekce Badaling, asi 70 km od centra.
Metrem jsme dojeli na Jishuitan, ven východem B, 500 metrů pěšky, lávka přes silnici — a jsme na autobusovém nádraží Deshengmen. Cestou nás zastavovali chlápci s nabídkou taxíků a tvrdili, že autobus dnes už nejede. Lhali. Prošli jsme kolem nich až na zastávku busu 919 úplně na konci nádraží. Bus jel, 14 yuanů, platí se po nástupu.
Cesta trvala skoro dvě hodiny — Peking má dopravní zácpy jak se sluší. Po příjezdu na Badaling nás přesadili do dalšího autobusu, který odvezl pár kilometrů přímo před vstup. Vstupné 35 yuanů.
Na zdi je hodně schodů a kluzkých kamenů — trekingové boty se hodí.
Dva přestupy a stihli jsme skoro všechno hlavní. Na víc čas nebyl — ale víc nebylo ani potřeba.