Den 1 — Bangkok
Právě je asi 18:00 thajskýho času a my přistáli na letišti Suvarnabhumi v Bangkoku! Konečně po tak dlouhé době čekání jsem tady! Yeeeeeees!
Jakmile jsme dostali víza a vyzvedli si krosny, šli jsme najít nějakou směnárnu, protože bez peněz do Bangkoku nelez. :D Cestovní peněženka přijde vhod — kurz na letišti je vždy horší než ve městě. Všude na letišti byli směnárny s kurzem 42,16 Bahtu za Euro, bylo mě to nějaký divný, protože před odletem jsem se díval, a mělo by to být kolem 44THB/EUR. No potřeboval jsem prachy, tak jsem rovnou vyměnil 100euro. Ale později jsem zjistil, že to nebyl moc dobrej kšeft, protože dál v Bangkoku už byl všude kurz přes 44,56THB/EUR. :(
Když jsme poprvé vylezli ven z letiště, narazilo do nás vlhko, vedro a smrad. :D Chtěli jsme se dostat na Khao San road, místo s největší koncentrací baťůžkářů, protože jsme tam měli na první dny zamluvený ubytování. Ubytování na Khao San road Přišel za nama nějakej thajec a říká, že uvnitř letiště jezdí SkyTrain do středu Bangkoku. Je to nejrychlejší a zároveň nejlevnější varianta, jak se tam dostat, protože i když jsou v Bangkoku klidně čtyřpatrové silnice, bývají většinou ucpané. Takže jsme jeli SkyTrainem na konečnou Phaya Thai, kde už čekali chlapi s tuk-tukama. S jedním jsme usmlouvali cenu na 120bahtů za odvoz na Khao San road.
Po příjezdu na Khao San road jsme nejdřív nemohli najít ten náš hotel, a chodili jsme tam a zpět, a prodírali se přes spoustu pařících lidí. Všude hrála hudba, plno stánků s oblečením, s jídlem, thajky tam masírovaly nohy na ulici, naháněči tam nabízeli ušití obleku, sexshow, chlast, trávu a tuktuky. Prostě úplně jinej svět. :D Když jsme našli ten náš hotel, nechali jsme si tam konečně těžký krosny, nahodili kraťasy a tílko, a šli omrknout okolí.
Nejlepší byla hláška “PingPong show my friend?”, kterou nám říkali každých 5 metrů. :D Je to show, kde holky střílejí pingpongové míčky. :) Na KhaoSan jsem si dal svoje první thajsky jídlo, Pad Thai a pak jsem se dodělal ještě kuřecíma špějličkama! :)
Večer jsme zakončili velkým 0,66l Changem a šli dospat spánek, který nám chyběl, aby jsme další den mohli naplno nasávat zážitky. :)
Den 2 — Chrámy v Bangkoku
Ráno se nám nechtělo moc vstávat. Nakonec jsme se dokopali vstát, dali si nějaký jídlo na KhaoSan road a zamířili směrem na chrám Wat Pho. Po cestě jsme narazili na nastrčenýho thajskýho rádce, kterej nám říkal, abychom jezdili jen jedním druhem Tuk-Tuků, že prej jsou levnější a rovnou nám ukázal na Tuk-Tuk kousek od nás, že nás vezme jen za 15bahtu na osobu po památkách v okolí. Samozřejmě to byla past. V Thajsku totiž na různých náhodných místech stojí thajci, kteří jsou tam jen z jednoho důvodu. Číhají tam na turisty, kterým pak radí různý předražený nesmysli, ze kterých oni mají provize. A nebo jako nám dohodí levnej Tuk-Tuk po památkách, ale s tím, že tě po cestě řidič zaveze do nějakýho obchodu, cestovky, atd..
Tak jsme nasedli a nechali se vozit několik hodin po různých chrámech v Bangkoku.
Vzal nás i ke 45 metrovýmu Budhovi.
A nebo na The Golden Mount s úžasnou vyhlídkou na okolí Bangkoku.
V jednom z chrámů za náma došel další nastrčenej thajec. :D Začal nám vyprávět, že kvůli demonstracím, které jsou právě v Bangkoku, je zde málo turistů, a že zrovna dneska “poslední den” jsou slevy v nějaké cestovní kanceláři, ať tam určitě jedem, atd. Chvílu nás takto lákal a pak zmizel. Po chvilce se vracíme k našemu tuk-tukářovi, aby jsme jeli zpět na KhaoSan road. Jedem, jedem a najednou zastavujeme u Turist information. (V Thajsku turisticky centra jsou většinou soukromý cestovky.) Tak vejdeme dovnitř a za chvilku už sedíme u stolu s majitelkou, která z nás tahala informace. Odkud jsme, kolik sebou máme peněz, kam se chceme v Thajsku podívat, atd. Nakonec nám začala vnucovat, že všechno naplánuje a bude to stát 32000,- bahtu na osobu. (Uznej, 15 bahtů za tuk-tuk a najednou z nás chtěla vytáhnout 32tisíc bahtů. :D ) Po asi 30 minutách jsme ji odpálkovali s tím, že chceme cestovat nezávisle, a kdyby nám naši cestu celou naplánovala dopředu, tak to není cestování, ale je to jak nějakej zájezd.
Řidič nás pak odvezl zpět ke KhaoSan road a byl nepříjemnej. Dali jsme mu 40 bahtu, vzal si to a uraženě odjel. Asi proto, že jsme nekoupili žádnej zájezd :D.
Dál jsme pokračovali na ten náš Wat Pho, jak jsme chtěli už ráno. No stalo se to, že nás po cestě tam zastavili další naháněči. Ti zase tvrdili, že je tam už “zavřeno” (zase kecal), ale že nás vezme tuk-tukem do přístavu kousek od Wat Pho, a tam nás vezmou lodí na plovoucí trh. Říkal, že ta projížďka bude za 1000 bahtu na osobu, přitom normální cena je okolo 400 bahtů. Odpovídáme, že ani náhodou, ale pořád nás přemlouval, až jsme mu řekli, ať nás teda jen odveze k přístavu, že se tam jen podíváme. Když jsme tam po 5 minutách dojeli, přišel člověk z přístavu a hned nám říká, že to bude za 1000 bahtů každej, a loď za chvilku odjíždí. :D Říkáme, že na žádnou loď nechceme!! Řidič se strašně nasral a zařval, PAY ME!!! :D Dali jsme mu 10 bahtů, on nasraně odjel a nás tam nechal ztracený v nějaké díře.
Zpátky jsme šli už radši pěšky, protože nechceme s naháněčama už nic mít! Po cestě jsem si dal luxusní ovocnej shake z čerstvýho ovoce, pad thai a šli jsme na pokoj. Kuba samozřejmě zas usnul. :D
Večer, když vstal, jsme šli omrknout okolí a k řece Chao Phraya. Byli tam nějaký nasvícený chrámy a obří most přes řeku.
Šli jsme směrem k mostu blíž, ale zavedlo nás to do nějaké chudé čtvrti. Všude bordel, lidi bydlící na ulicích, plno elektrických drátů, temný a strašidelný místa, …
Otočili jsme to a šli zpět na KhaoSan road, kde jsem zase doplnil energy šesti špejličkama. Čtyři kousky kuřecí a dvě špejličky s chobotničkama, který teda byli extrémně ostrý. :)
Tradiční noční rozjetá KhaoSan road.
Den 3 — Chinatown
Wat Pho už čeká. Jdeme teda směrem k řece Chao Phraya k molu, odkud jezdí loď přímo před Wat Pho. Lístek stál jenom 3 bahty, což nám přišlo divný. A taky že jo, byl to převoz jen na druhou stranu řeky. Kupujeme teda správný lístky a jedeme si to parádní lodí bez jakékoli zácpy přímo před Wat Pho. :)
Chrám Wat Pho je nejstarším chrámem v Bangkoku. Hlavní atrakcí je 46 metrů dlouhá a 15 metrů vysoká socha ležícího Buddhy, která je uvnitř budovy. Museli jsme si vyzout boty a mít dlouhé kalhoty, aby nás k soše pustili, ale stojí to za to! Taky se v komplexu nachází nejuznávanější centrum pro výuku tradiční thajské masáže. Kdo má certifikát na thajskou masáž z Wat Pho, tak je master.
Komplex je dost velký a kromě obří sochy ležícího Buddhy je tam plno dalších menších soch nebo hrobky králů dynastie Chakrí.
Po cestě zpět k lodi jsme ochutnali pečenej banán a musím říct, že je to dobrůtka. Po návratu na hotel jsme rychle sbalili věci, protože jsme chtěli odjet do národního parku Khao Yai. Ještě jsme si sedli kousek od Khao San road na jídlo a mezí tím čekáním na obsluhu se stala věc, o které nesmíme nikdo mluvit. :D Ale dopadlo to tak, že jedna ožralá thajka dostala deštníkem, pak rozmlátila hrnek o zem a pak ještě několik minut po tom co odešla, se z dálky ozývaly její výkřiky. :D
Jakmile byl od ní klid, dali jsme si pěkně nudlovou polívečku a Kuba si dal fried rice. Ochutili jsme si naše jídla pomocí Prik Nam Pla, to jsou nasekaný chilli papričky zalitý v rybí omáčce. To nebyl dobrej nápad. Když Kuba ochutnal první kousek, hned dostal škytavku, rýmu a říká mě: “NEJEZ TO!!!!” :D No prostě jsem ho neposlechl a ochutnal jeden mini kousíček, pak nastalo peklo! Okamžitě plameny z huby, rýma, slzy v očích a najednou i krev z nosu. Byl to brutální vzorek. :D
Po pálivé pochoutce jsme hledali odvoz na autobusové nádraží. Žádnej taxík nás nechtěl vzít, chtěli nás ošmelit, ale mi se nenechali a to by se jim už nevyplatilo. Pak nás napadlo jít k řece Chao Phraya a od tam jet pár zastávek poblíž vlakového nádraží, odkud by měl jezdit vlak do Khao Yai taky.
Zas tak blízko nás ta loď nevyhodila teda. Museli jsme aspoň pul hodiny ještě pěšky, než jsme došli na vlakové nádraží Hua Lamphong. Na nádraží nám thajka řekla, že všechny vlaky jsou dnes už obsazený, takže změna plánu a ubytováváme se kousek od nádraží.
Kousek od nádraží je známá čínská čtvrť Chinatown. Zrovna byli oslavy čínského nového roku 2557 a tak byla všude hromada stánků a výzdob. Poprvé jsem tam narazil na durian, asijské smradlavé ovoce, a tak jsem ho hned musel vyzkoušet. Je to lahodná věc a doporučuji všem! :)
Kousek od našeho hotelu je stanice MRT (metro). Jeli jsme se projet dvě zastávky na Lumphini park. Bylo to tam plný demonstrantů, jejich stanů, na silnicích byly barikády a někdo tam něco přednášel na pódiu thajsky.
Prošli jsme Lumphini park, ale už se stmívalo, takže to byla rychloakce. Spíš jsme pak šli kousek od parku na ulici Patpong. Všude plno padělanýho zboží, bary s thajskyma tanečnicema, hodně lidí tam na ulici prodávali vibrátory a další pomucky. :D
Po cestě zpět na náš hotel jsme chvílu kecali s thajcama, co popíjeli místní whiskey Mekong. Tak jsme od nich ochutnali, docela to ušlo.
Den 4 — Khao Yai
Na dnešní den máme v plánu přesun do národního parku Khao Yai. Vlak má odjíždět v 10:20. Přicházíme teda na hlavní nádraží, tam ale zjišťujeme, že vlak už odjel v 10:05, další vlak je už plnej a pak jede až v 11:40. Koupili jsme teda lístky do Pak Chong za 36 bahtů a ve volném čase jsme se šli nasnídat kousek od nádraží. Dal jsem si nějakou kuřecí směs s rýží a jako všude tady v Thajsku to chutnalo suprově.
I když jsme šli na vlak mnohem dřív, byl už totálně přeplněnej. Naštěstí jsme našli místo vedle nějkakýho spícího thajce. Vedle přes uličku byl zvláštní starej hipík v bílým obleku z pytloviny :D, kterej celou jízdu něco čuchal z malé lahvičky.
Vlaky v Thajsku jsou kapitola sama o sobě. Původní plánovaná délka trasy byla 3,5 hodiny, nevím jak je to možný, ale trvala 5 hodin. Hlavně ty jejich vlaky tak kodrcají a třepou se, že jejich první třída odpovídá naší nejhorší třídě a ještě něco k tomu. :D Naštěstí ve vlaku chodí celou cestu prodavači s jídlem a pitím, takže jsme toho využili a hned si dali 100% vychlazenou šťávu z granátového jablka. A to se vyplatí! :)
Do Pak Chongu jsme, kvůli kodrcajícímu vlaku, přijeli až kolem 17:00. Od tam odjíždí vlaky před vstup do národního parku Khao Yai. Skrz pozdní příjezd do Pak Chongu, nám málem ujel poslední minibus. Naštěstí všechno dobře dopadlo a my minibus stihli, jen byl přeplněnej thajskýma studentkama ve stejných košilkách a sukních. To nám nevadilo, takže jedem. :D
Najednou mi jedna thajka začala říkat něco thajsky, pak ukázala na vstup do Khao Yai, takže jsem hned pochopil.
Bylo už skoro před setměním a tak jsme se rozhodovali, jestli platit vstup do parku za 400 bahtu a najít si ubytování tam, a nebo najít něco před vstupem. Koukali jsme na mapu a podle ní to vypadalo, že za vstupem půjdeme cca 2km a hned bude nějaké ubytování. Zaplatili jsme teda 400 bahtu za vstup a jdeme si to pěkně po silnici v domnění, že za chvilku už budeme ubytovaní! Mezi tím se úplně setmělo a najednou v dálce vidíme světla auta, které za chvilku zastavilo u nás. Vylezl starší chlápek, běloch. Říká nám, co si jako myslíme? Že tady po setmění vylézají na silnici divocí sloni a další nebezpečný zvířata, a že tam noc nepřežijeme. Tak nás naložil do auta a odvezl nás zpět ke vstupu. Zároveň nám s thajcama u vstupu thajsky domluvil, aby nám sehnali někoho s autem, aby nás odvezl do turistickýho centra v džungli. Naštěstí za chvilku projíždělo auto, takže jsme mu hned naskočili na korbu a jeli. Po cestě jsme dokonce potkali divokýho slona na silnici, takže by nás rozdupal, kdyby jsme šli pěšky. Navíc ta cesta autem trvala půl hodiny, takže ta mapa, co ukazovala cca 2km lhala! :)
Největší sranda byla, když nám v turistickým centru řekli, že už nemají žádný volný pokoje, a že jediná možnost spaní, je jít do 2km vzdáleného kempu. Dali nám takovou ručně nakreslenou mapu a my s brutálně těžkýma batohama na zádech šli. Byla úplná tma a krásně čistá obloha s hvězdama, to nám ale proti divokým zvířatům nepomůže, navíc když v turistickým centru měli vystavenou vycpaninu bílého tygra, kterého museli zabít, protože roztrhal několik lidí. :-O
Po asi 1,5 km chůze jsme přišli k nějakému dětskému táboru, kde plno děcek zpívalo thajský songy. Mysleli jsme, že je to už ten kemp, ale o kousek dál jsme potkali čtyři ožralý thajce ve vojenským oblečení a ti nám řekli, že máme pokračovat ještě dál cca 500 metrů, že je to až dál. Pokračovali jsme teda dál, ale najednou se džungle začala zužovat a ještě tam byly proražený tunely v jinak husté džungli od slonů, kteří když prochází, tak to po nich tak zůstává. Kdybych měl být opravdu upřímnej, byli jsme pěkně podělaní. Navíc mě někde vypadla z kapsy mapa, takže jsme nemohli ani zkontrolovat jestli nám ti thajci nekecali a jdem opravdu dobře.
Neříkám, že to bylo dobrý rozhodnutí, ale rozhodli jsme se, že se vrátíme po cestě zpět najít mapu. Po cestě zpět kolem nás jezdili pořád naháněči divokých slonů s turistama, kteří si zaplatili, aby viděli divoký slony, ale oni neviděli. A my viděli. :) Mapu jsme nakonec našli na zemi až u turistickýho centra na zemi, docela dálka. Rovnou jsme se tam zeptali, jestli jdeme opravdu dobře. A ŠLI! Tak nás poslali zase zpět do místa, kde se džungle zužovala. Málem jsme se podělali, když jsme tím procházeli. Bylo to jak z hororu, tajemný zvuky z hloubky džungle, kuňkání žab, vřeštění makaků a zvuky dalších zvířat, těžko identifikovatelných. Svítili jsme si jen malou baterkou na čelo a najednou nás vyděsil odraz očí nějaké šelmy, krčící se v trávě. :-O Byli jsme pěkně podělaní. :D
Když jsme konečně došli do kempu, kterej opravdu existoval, bylo asi 23:00 a nebyly to 2 km, ale mnohem víc. Chlap v kempu nám říká, že už je zavřeno a odešel! Seděli jsme před dveřmi a přemýšleli, co budeme dělat. Naštěstí se za chvilku vrátil a půjčil nám stan. Ten jsme si však po tmě postavili na místě s velkým šutrem, kterej mě celou noc tlačil. :D A ještě jedna věc, v noci se z původní teploty 30°C ochladilo jen na 5°C, a my celou noc totálně mrzli. Oblíkli jsme na sebe všechno oblečení, co jsme měli s sebou, ale nepomohlo to.
Takže si pamatuj, že se stanem si půjčuj i spacák! :D
Den 5 — Haew Suwat
Celou noc jsme umírali zimou a velkým kamenem, který byl pod stanem a dost tlačil do boku. Takže, když jsme se probudili kolem 6 ráno, byli jsme rádi, že je už světlo a začíná se oteplovat! Vrátili jsme stan a já si konečně po 12 hodinách bez jídla dal banánový koláček! Dost dobrá věc. Po omrknutí okolí a zjištění, že ta noční zima byla způsobená řekou, protékající hned vedle našeho stanu, jsme šli na silnici zkusit stopnout nějaký odvoz do turistického centra v Khao Yai.
Měli jsme štěstí, protože hned první thajec s autem nám zastavil. Naskočili jsme na korbu auta a už si to pěkně jedem džunglí.
Po příjezdu k turistickému centru vidíme, jak se po silnici v pohodičce procházejí makakové, jako by nic. Dva si to tam dokonce rozdali před námi. Byli to ale dva kluci :D
Vedle turistického centra je menší 1200m okruh džunglí. Domluvili jsme se teda v centru, že si tam necháme schovaný krosny a šli jsme to projít. Byla to pravá džungle, jak Jumanji!
Džungle je fakt krutá věc! Čerstvý vzduch, plno zvířat, všude zeleno. Prostě paráda!
Pokud si viděla film Pláž s DiCapriem, tak si určitě pamatuješ obří vodopád, ze kterého skákali. Jmenuje se Haew Suwat waterfall a je právě v tomto národním parku Khao Yai. Je jasný, že jsme k němu chtěli jít, ale podle cedule to bylo 8km džunglí, nějakých 5 hodin pěšky. Tak jsme se na to vykašlali! Šli jsme na silnic a za chvilku nám zastavil mladej thajskej pár. Říkali nám, že k vodopádu taky jedou, tak ať naskočíme na korbu.
U vodopádu je docela velký parkoviště a pár obchůdků, kde prodávají jídlo a vychlazený pití! Samotnej vodopád je něco úžasného. Z vrchní části vodopádu je luxusní pohled na okolní džungli.
Zaútočil na nás varan, naštěstí všechno dobře dopadlo.
Ze spodku vypadá vodopád fakt jak z Pláže. Skákat se to nemusí, dá se to sejít stezkou po levé straně vodopádu.
Na zpáteční cestu se nám dlouho nepodařilo nikoho sehnat. Už jsem myslel, že tam zase někde zůstaneme přes noc. Dobře to dopadlo a zase nás vezl na korbě mladej asijskej pár zpět do centra. V centru jsme jen vzali krosny a šli hned stopovat někoho dalšího směrem Pak Chong a pak Bangkok. Při čekání na vhodnou oběť kolem jezdilo plno aut s mladýma thajkama, které otvíraly okna, aby se na nás mohly usmívat a zamávat. :-D
Sehnali jsme naši oběť, další pár, ti nás vezli směrem Pak Chong, ale v pulce cesty zastavili na nějaké akci, a prej že se tam 2 hodiny zdrží. Mezi tím začalo být nesnesitelný vedro, šli jsme podél cesty, ale nikdo nám nechtěl zastavit. Začínali jsme byt docela spálení od slunce, až nás uviděli nějací řemoši jedoucí z práce a zachránili nás! Ti nás ale zase odvezli jen kousek na nějakou dálnici. Tam jsem využil svůj talent ve stopování aut. :-D Mávl jsem rukou a hned zastavilo auto s 6 holkama! Seděli jsme na korbě a přitom jeli po dálnici rychlostí víc jak 100 km/h. Foukal vítr jak blázen a u toho ještě jedna z holek vylezla z okna a začala se s náma bavit. :-D Holky nás odvezly do Pak Chongu na zastávku autobusu mířícího do Bangkoku, a pak s nekonečným máváním odjely pryč. Pokud ještě žijí, tak tam mávají do dnes!
Po příjezdu na autobusové nádraží v Bangkoku jsme přešli přes Chatuchak park a Sirikit park na zastávku MRT, a odkud jeli až na vlakové nádraží Hua Lamphong. Nechali jsme se nachytat, protože z vlakového nádraží o víkendu nic nejezdí směrem Pattaya, kam jsme měli namířeno. Koupili jsme teda ubytovaní v hotelu jako předevčírem, ale tentokrát jsme dostali parádní pokoj se zahrádkou a sprchnou na střeše!
Den 6 — Pattaya
“Good guys go to heaven, bad guys go to Pattaya…”
Vstáváme v 7 hodin ráno a míříme na nádraží Hua Lamphong, kde kupujeme lístky za 700bahtů na noční vlak do Surat Thani na zítřejší den. Když máme lístky v kapse, odjíždíme metrem do Chatuchak parku, který je blízko severnímu autobusovému nádraží, odkud jezdí autobusy směr Pattaya! Po cestě přes Chatuchak park se mi stala docela nepříjemná věc. Betonová cesta v parku je klikatá a my chtěli jít přímo na autobusové nádraží, tak jsme si to zkrátili přes trávu. Nevím jak je to možný, ale byla tam ukrytá bažina a já se do ní propadl. :D
Měl jsem celé bahnité nohy až po kolena. Naštěstí mě zachránila starší thajka. Ptám se jí, jestli si to můžu někde umýt, ale ona nerozuměla. Ukázal jsem teda na moje nohy a ona hned ať jdu s ní. Asi jsem se jí líbil nebo nevím, ale začala mě ty nohy umývat vlastníma rukama. :D Dal jsem ji dvacku za ochotu a pelášil na Northern Bus Terminal.
Autobus do města Pattaya stál 140 bahtů, ale přivezl nás na okraj Pattaya. Museli jsme dojít docela dlouhej kus cesty, než jsme se dostali k hlavní pláži. Tam jsme si sehnali pokoj jen za 400 bahtů na noc. Pattaya je posetá obrovským množstvím nočních barů s go-go holkama. Na ulici, kde byl náš hotel jich bylo hned několik. Celý město je vlastně jeden takovej velkej bar.
Protože bylo extra velký horko, tak jsme neváhali a šli hned na pláž. Pláž klasická, nic zvláštního, navíc bylo moře kvůli písku zakalené. Takže potápění ani náhodou. Ale byli jsme poprvé u jihočínského moře, takže jsme skočili hned do vody.
Když jsme se vraceli z pláže, už se stmívalo a všechny noční bary postupně začínaly ožívat. Převlíkli jsme se a vyrazili na nejznámější ulici v celé Pattayi, ulici Walking street. Je to ulice, která zažíná barem, vedle něho je další bar, vedle toho další a další a další, až na konec. V Pattayi to funguje přesně naopak, jak u nás. Kluci tady neloví holky, ale holky loví kluky!
Jen co jsme vyšli z našeho hotelu, z vedlejšího baru po nás skupinka 8 thajek začala úplně šílet. Mňoukaly na nás, volaly ať jdeme za něma. Po dalších asi 10 metrech na nás zase nějaká další thajka volá: “Hello my son, come here!” :-D Za chvilku jsme už byli na pláži a tam to teprve začalo.
Celá pláž je poseta štětkama a ladyboyama, který tam čekají na svůj večerní úlovek. Když mezi něma procházíš, tak každá druhá na tebe skočí a snaží se tě dostat. Mimo to běhají po opuštěné pláži krysy, které prohledávají bordel, který tam zůstal po celým dnu po lidech.
Po příchodu na začátek Walking street tě oslní tisíce barevných a blikajících světel, a taky plno jiskřících drátů na sloupech, který všechny ty neony nezvládají. Jakmile jsme se připojili k tomu davu lidí, zase to začalo. “Hello my friend, ping pong show?”. Plno naháněčů tam nabízí různé show jako je pingpong show, egg show, pussy writing your name :D, a mnohem víc věcí. Mají na to něco jako jídelní lístek, na kterém jsou vypsané všechny show.
Kromě naháněčů stojí před každým strip barem několik thajek v různých kostýmech. Většinou je to výběr těch nejhezčích z danýho baru. Holky mají za úkol přilákat co nejvíc lidí. Některý byly docela mladý, tak to měly asi jako brigádu, polonahý stát na ulici a lákat. :D Nás lákaly a tahaly před každým barem, o tom už ani nemluvím. :)
Dál jsme narazili na skupinku extra kozatých holek, což bylo podezřelý! Byli to totiž ladyboyové se silikonama a tancovali tam uprostřed ulice. Někteří ladyboyové byli fakt k nerozeznání od skutečných holek, člověk s netrénovaným okem by je nepoznal! :D
Párkrát jsme to tam prošli a omrkli, pak jsme si dali velkýho Changa a k tomu koupili smažený kobylky a cvrčky. Chlap tam prodával ještě štíry nebo i smažený ještěrky, taková která napadla Kubu o den dřív, bestie.
Když jsme se vrátili na hotel, zjistil jsem, že po broucích je žízeň. Vydal jsem se teda na exkurzi do 7eleven pro vodu. Po cestě mě obklíčilo 5 thajek a nechtěly mě pustit. Naštěstí všechno dobře dopadlo a já se pořádně napil vychlazené vody. :D Až mám z toho žízeň teď, když tento článek píšu.
Každopádně kdybych měl zaplatit 30tisíc za týden na Pattaya, jak to běžně cestovky nabízejí, a koupat se v kalné vodě a být na pláži, kde v noci pobíhají krysy, tak bych se asi pojebal.
Den 7 — Noční vlak na jih
Dnešní den bude docela krátký, protože se chceme přesunou na jih Thajska.
Po včerejší noci se nám podařilo vstát až v 11:30 a měli jsme jen 30 minut na odchod z hotelu. Superrychlostí jsme se sbalili a vyrazili směrem na pláž na nějaké to jídlo. Museli jsme sehnat co nejdřív lístky na autobus, aby nějaké vůbec zbyly. Takže jdeme po pláži na sever, pak kolem kruhového objezdu s delfíny, dál po silnici na východ až na autobusovou zastávku a kupujeme za 133 bahtů lístek do Bangkoku.
Autobus do Bangkoku měl odjíždět v 15:00 a tak jsem se rozhodl ještě projít nějaké obchody v okolí a koupit nějaké tričko! Kubovi se už nechtělo a tak na mě čekal na nádraží. Já ve spěchu proběhl půlku Pattaye a pořád jsem nemohl sehnat tričko podle mých představ. Když už nějaký bylo, tak moc velký. Nakonec jsem aspoň koupil to větší. :D
V 15:00 jsme byli nastoupení na odjezd, ale autobus nikde! Přijel až po dlouhých 45 minutách později! Díky tomu jsme měli v Bangkoku už jen hodinu a půl na to dostat se na vlakové nádraží Hua Lamphong, odkud jede noční vlak na jih do Surat Thani. Po cestě na metro MRT jsme šli tradičně přes Chatuchak park, kde zrovna probíhal víkendový trh. Chatuchak park weekend market je největší trh v celém Bangkoku, který bývá pravidelně každý víkend.
Zvládli jsme dorazit na vlakové nádraží jen za hodinu a zbývající čas jsem využil na snědení pěti kuřecích špějliček! Aby se neřeklo, tak vlak měl taky 45 minut zpoždění.
Nakonec všechno dobře dopadlo a noční vlak přijel. Teď už ležíme ve vlaku a chystáme se spát, abychom se mohli ráno vzbudit a byli už v Surat Thani.
To jsem ještě nevěděl, jaké peklo mě v noci čeká!!!
Den 8 — Džungle Khao Sok
Tento den navazuje na to, jak se snažím usnout v nočním vlaku do Surat Thani z předchozího dne.
Už se zdálo, že se krásně vyspím, ale kolem 5 hodin ráno thajského času mě vzbudilo odporný chrápání. Po chvilce pátrání jsem zjistil, že jedinej člověk, co v celým vagónu chrápe, je zrovna přes uličku vedle mě! Dost mě to nadralo, protože když někdo chrápe, nemá právo spát ve společných místnostech! :D
Nejdřív jsem zkusil dělat zvuky, aby se probral a přestal, ale nic! Byl to ten typ pravidelnýho chrápání v kuse, bez jediné pauzy! Byl jsem rozzuřenej, protože jsem chtěl nutně spát, ale nešlo u toho usnout. V rozzuřenosti jsem vzal PET lahev a bouchl ho po noze. Pořád nic! Tak znova a znova! :D Nakonec pomohla pořádná rána do nohy k tomu, aby se probral, otočil a na chvilku přestal. :) Není nic horšího, když někdo v noci chrápe!!
Konečně se mi podařilo znovu usnout, ale jestli si to správně pamatuju, tak těsně před usnutím jsem znovu uslyšel, jak začal znovu chrápat. Naštěstí to dobře dopadlo a já se probudil až ráno.
Předpokládaná doba příjezdu byla v 7:05. Samozřejmě to tak nebylo a do Surat Thani jsme dorazili okolo 10 hodiny. Po vystoupení v Surat Thani už nás pronásledovali zase naháněči a snažili se nás přesvědčit, že všechny autobusy do Khao Sok džungle už odjeli kvůli zpoždění vlaku, a že jede jen poslední autobus a ať jdeme s nimi. Samozřejmě to byla blbost. Jen nás lákali na předražený autobusy ze kterých oni mají provizi.
Většina lidí se nachytalo a jelo s nimi. My jsme šli tak o 300 metrů dál, odkud jel autobus za polovinu ceny přímo před vstup do národního parku Khao Sok. Navíc jsme poznali, že tento autobus je dobrá volba, protože s ním jela i mladá thajka s jedním bělochem, který ji měl pronajatou. A thajky ví, čím jezdit. Ještě tam s námi jeli dva arabáči v bílých hábitech s bílým šátkem omotaným okolo hlavy a každý měl u sebe dvě arabačky. Byli černí a zarostlí, prostě vypadali jak teroristi.
Když jsme přijeli ke vstupu do národního parku Khao Sok, nechali jsme se odvést místním naháněčem, co nám navrhl dobrou cenu na ubytování, do jeho komplexu Bamboo House. Hned po ubytování jsme měli namířeno do džungle a vypadalo to, že tam budeme moct jezdit na skútrech. Proto jsme si půjčili každý svůj skútr za 300 bahtů na den a jeli do džungle. U vstupu se musí zaplatit poplatek 200 bahtů, aby měli místní z čeho žít. Když už máme zaplaceno, nasedáme na skútry a jedeme. V tom nás zastavuje thajec a říká, že dál na skútrech nesmíme a ať je tam u kraje odstavíme. To je teda super, zbytečně platíme skútry a musíme je tam nechat odstavený.
No nic, tak jsme šli pěšky a vybrali si jednu z několika stezek, kde měly být vodopády a jezírka. No ale u toho vstupu měli pravdu, na skútrech by to tam fakt nešlo projet.
Po cestě jsme narazili na obřího pavouka, měl tak 15-20 cm, který tam nehybně čekal na svou oběť. Bohužel se nám ho nepodařilo vyfotit.
Po stezce jsme došli až k opuštěnému jezírku schovanému uprostřed džungle s čistou průhlednou vodou a rybkami. Dál už byla cedule, že není doporučený chodit dál, pokud se má za chvíli stmívat, že se už nemusí podařit vrátit zpátky. Takže jsme zůstali u jezírka a parádně se vykoupali a ochladili po treku džunglí.
Po cestě džunglí zpět jsme narazili na poskakující opice po bambusech a v korunách stromů. Dokonce z ničeho nic slyšíme nějaké syčení a pak hejno opic začalo utíkat směrem k nám. Asi tam na ně zaútočila nějaká potvora.
Když jsme došli zpět k našim skútrům, chtěli jsme je aspoň chvilku využít, takže jsme je vzali na projížďku po okolí. No ten výhled, co jsme viděli, se nedá ani popsat. Něco tak uklidňujícího a pěknýho to bylo! V dálce obří hory zarostlý džunglí a po cestě k nim neprostupná džungle, palmy a všechno možný…
Ďábelskej stroj…
Den 9 — Rafflesia, rostlina s největším květem na světě
Ráno jsme se rozhodovali jestli se projet na slonech džunglí a nebo si dát trek džunglí za největší květinou na světě, Rafflesia. Rafflesia zvítězila. Vyšli jsme z našeho Bamboo housu a stopli si prvního thajce s autem, který nás hned odvezl a vysadil nás asi 3 km od vstupu to džungle, kde by měla Rafflesia růst. To se mě na Thajsku líbí, stačí mávnout a hned ti někdo zastaví a zadarmo tě sveze. :)
V tom extra velkým horku ty 3 kilometry připadají mnohem delší, ke vstupu jsme došli úplně mokří. To nebylo ale nic, to co nás čekalo pak bylo o dost horší. Uvědomil jsem si, že ten 1 dcl vody asi stačit nebude. Ale ta představa, že bych se vracel zpět pro vodu a pak zase sem… :D Ani náhodou!! Tak jsme šli s minimem vody. Čekala na nás nekonečná, prudká a klikatá cesta do kopce po kořenech v husté džungli. Solidní posilování na nohy.
Byl jsem totální promočenej a oblečení se na mě lepilo. Navíc jsem musel šetřit vodu a tak jsem jen usrkával. Po chvíli jsem cítil, že na mě začíná působit dehydratace. Pak jsem viděl v obřím stromě díru, ze které vylétávali mega velcí sršni. Kuba říkal, že nic neviděl. Tak nevím jestli se mě to nezdálo, ale ne! Určitě to tam bylo! Bylo jich plno a byli obří. Šli jsme tak 2 hodiny do prudkého kopce a pořád nikde nic. Nikde žádná Rafflesia! Vždycky když to vypadalo, že jsme už nahoře, protože před námi místo kopce bylo vidět na nebe přes stromy a cesta přestala být tak prudká, tak to za chvíli začalo znovu prudce stoupat! Takto se to střídalo pořád dokola, když v tom najednou ta brutální cesta skončila, a my byli nahoře! Nahoře sice jsme, ale nikde žádná Rafflesia nebyla. Už jsem to chtěl otočit, ale najednou si periferním viděním všimnu, jak tam na mě něco červeného kouká na zemi. Rychle se podívám a úplně jsem se lekl. Bylo to jak obří netvor. Úplně kontrastní s pozadím. Jupíí, mám ji! Konečně rafflesia! Chachá! :D
Cesta zpět na silnic trvala už jen asi 30 minut a největší průser byl, že skoro nikdo nejezdil a ti co jezdili, tak nechtěli zastavit na odvoz. Takže jsem už solidně dehydratovanej a polomrtvej došel k prvnímu obchůdku a hned koupil litr vychlazené vody a celé to vypil! Super pocit se takto napít, když po tom tak dlouho toužíš. :) V podstatě ta cesta nebyla vůbec hrozná, ale bez vody je to trochu jiný. S vodou by to bylo úplně v pohodě, takže si vezmi vodu a určitě tam běž, stojí to za to :)
Když jsem byl skoro už doma, tak mi zastavila aspoň na ten kousek thajka se skútrem a odvezla domů. Dojdu do našeho ubytování, a Kuba už tam byl. Zapomněl jsem říct, že když jsme stoupali hustou džunglí do prudkého kopce, tak Kuba šel superrychlostí a na křižovatce odbočil jinam než pak já. :D A když pak šel zpět, tak mu někdo zastavil, ale už tam nebylo další místo for me.
Takže jsme v našem Bamboo house, sbalili jsme se, odevzdali klíče a utíkali směrem k řece, která protékala kousek asi 2 minuty pěšky. Když jsme byli už po kotníky ve vodě, přišla za námi nějaká starší běloška a radila, ať jdeme kousek proti proudu, že tam jsou makakové a dá se tam i skákat do vody. Tak jsme vylezli a šli tam kouknout, ale nic jsme nenašli, tak jsme se vrátili! Vlezli do studené vody a lebedili si. Mezi tím, co se koupeme, přišla rodinka čtyř malých makaků. Jedna mi vlezla dokonce i na rameno. :)
Dál jsme měli namířeno na ostrov Phuket. Po cestě na autobus jsme se zastavili v pěkné restauraci s luxusní vyhlídkou na skály a džungli. Parádní místo.
Na zastávce nám chlap říká, mimochodem to je ten, u kterého jsme byli ubytování, a říká nám, že lístek na Phuket za 250 báhtů. To se nám moc nezdálo, protože ze Surat Thani chtěli 200 bahtu za cestu až na Phuket a Khao Sok je tak na půlce cesty. Řekli jsme mu to, a že si koupíme lístky až v autobusu a on říká, že v autobuse nám to neprodají, že musíme u něho. Nějak jsme se tam vybavovali a zmínili jsme se o zátoce Phang-nga. Aniž bychom něco potvrdili, tak si thajec zavolal a během pár minut dojel minibus, že za 250 bahtů nás tam odveze. :D Říkáme, že nic nechcem! Tak musel být asi naštvanej, že odjel s prázdnou. Za chvilku přijel náš autobus na Phuket a řidič nám říká, že lístky máme koupit u toho, co nám to předtím nabízel za 250. Tak nám sice nelhal, ale i tak pak cena byla jen 200 bahtů, protože se bál před řidičem prodávat to za dráž. :D
Večer jsme dojeli na Phuket a nachytali jsme se. Autobus nejdřív zastavuje na terminálu 2, a až pak uprostřed města na terminálu 1. My vystoupili na terminálu 2 a tam nám pošahaní taxikáři nabízeli odvoz za 450 bahtů. Naštěstí nám to pak nějaká místní thajka řekla, že tady jezdí autobusy jen za 30 thb a rovnou nás odvezla do hotelu Crystal zadara. :) Z těch hotelů, co jsme zatím byli ubytovaní byl tento nejlevnější, ale zato nejhezčí. Jen za 350 thb na pokoj s ledničkou, TV, telefonem, …
Den 10 — Phuket, Patong beach
Ráno jsme navštívili restauraci poblíž. Dal jsem si kuře na kari s rýží. Bylo to tak odporně ostrý po ránu, že jsem půlku musel vyhodit. Po jídle jsme pelášili na zastávku autobusu, odkud jezdí bus za 30 bahtů na Patong.
Patong je kvůli množství turistů extra předraženej. Oproti jiným místům, kde jsme už byli, jsme nemohli sehnat levnější ubytování než za 1300 a výš. Pak za námi došel jeden mladej běloch a doporučil nám guesthouse pro baťůžkáře na Bangla street. Jmenoval se Aaron a později jsem zjistil, že to byl naháněč, co dohazoval lidi na ubytování a měl z toho provize. Ubytování stálo 350 bahtů na jednoho. Po zaplacení jsme zjistili, že je to dorm room, ale fakt luxusní. Spalo se ve velkých místnostech s takovýma hibernačníma komorama pro jednoho, ale k tomu tam ve společenské místnosti byla velká TV s filmy, posilovna, masážní křesla, počítače s internetem, sprchy s teplou vodou, šampónem a mýdlem. Teplá voda v Thajsku většinou nebývá, protože kvůli velkým vedrům se každý sprchuje studenou. Všechno v ceně těch 350 bahtů. Takže docela solidní nabídka :D
Jakmile jsme zamkli věci do skříně, vyrazili jsme omrknout místní pláž. Pláž pěkně široká a dlouhá. Mnohem lepší než na Pattayi.
Dnešní den jsme strávili povalováním na pláži a koupáním se v Andamanském moři. :)
Večer jsme prošli párkrát ulici, na které jsme byli ubytování, Bangla street (Patong beach). Je tam docela dost baru se striptérkama. :D I pár ladyboyu v šatech se tu najde.
Nějaké záběry striptérek a ladyboyu z Bangla street jsou ve videu.
Večer jsme zakončili lahodnou banánovou palačinkou s nutellou. Fakt bomba! :)
Den 11 — Phi Phi Don
Vstáváme v 9:00 a jdeme si zálohovat fotky na jeden z počítačů v našem hotelu Capsule Hostel Patong na Bangla street. Ve skutečnosti to bylo tak, že když jsem vstal a přišel k PC, byl tam už Kuba a měl polovinu hotovou. :D
Když jsme to měli, sbalili jsme se, udělali fotku s recepční, která říkala, že lidi z ČR tam ještě neměla a šli jsme na zastávku autobusu. Od tam jedeme zpět do města Phuket. Po příjezdu a vystoupení z autobusu na nás čekali tradiční naháněči. Nechali jsme se ukecat taxikářem na nízkou cenu (jen 25 bahtů) za odvoz do přístavu, odkud jezdí lodě na ostrovy Phi Phi. Nenapadlo nás ale, že v Phuketu je víc přístavů s různými cenami. Taxikář nás samozřejmě odvezl do nejdražšího přístavu, protože z toho má sviňa provize. V tomto přístavu stál lístek na loď na Phi Phi 600 bahtů. Dokonce jsme se nechali ukecat podruhé a koupili jsme rovnou i lístek z Phi Phi do Krabi, celkově za 1000 bahtů. Později na ostrově Phi Phi Don prodávali lístky jen za 250 bahtů. Pro jistotu jsem před odjezdem vybral z bankomatu ještě 10tisíc bahtů a mohli jsme vyplout.
Na lodi měli úplně ujetej systém skládání zavazadel. Naházeli je jen tak na sebe a po příjezdu na Phi Phi Don se v tom lidi prohrabávali, vytahovali si svoje věci ze spodku a šlapali po tom. Tím to tam celý zablokovali a nedalo se tam ani pohnout. :)
Když jsme se konečně dostali ven z lodě, čekalo nás překvapení v podobě cen za ubytování. Všechno ubytování za 3 až 4 tisíce, některý dokonce i za 14 tisíc za noc. Naštěstí se nám podařil sehnat pokoj “jen” za 700, ale ve srovnání s předešlým ubytováním byl tento pokoj pajzl. Až jsme jim tu špeluňku chtěli zapálit. :D
Odhodili jsme tam věci a okamžitě šli na pláž se koupat do nádherného moře s mogotama všude kolem. Do večera jsme se jen koupali a potápěli.
Večer se začínaly otvírat a rozsvěcovat všechny bary a z každého hrála nějaká hudba. Nesmělo chybět tradiční skákání přes hořící lano nebo Fireshow od místních thajců. Sedli jsme si na jednu longtail boat a z dálky pozorovali, jak to všechno bliká. Bylo to fakt krutýýýý…
Den 12 — Phi Phi Ley
Na dnešek jsme plánovali dostat se na ostrov Phi Phi Ley, kde Leonardo DiCaprio natáčel světem milovaný a uznávaný film “The Beach (Pláž)”. Chtěli jsme vstát už v 5 hodin ráno, aby jsme se na ostrov dostali ještě před davem turistů, přijíždějících na obřích lodích, ale nevstali jsme dřív jak v 7. Vstávat tak brzo fakt nechceš! :D
Na pláži jsme si půjčili dvojmístný kajak na celý den za 600 bahtů a mohli jsme vyrazit na moře. Při brodění v nízké vodě jsme narazili na roztroušený peníze ve vodě. Napakovali jsme si kapsy, ale za chvilku přišel thajec, že to tam ztratil on, tak jsme mu to vrátili. :) Kvůli spoustě turistů jsme se nikde nezastavovali a pádlovali přímo na ostrov Phi Phi Ley, který je cca 12km vzdálený. Docela makačka. Při plavbě jsme z dálky viděli pobíhající opice na Monkey beach. Po obeplutí půlky ostrova Phi Phi Don, to je ten ze kterého jsme vyplouvali, jsme konečně uviděli v dálce Phi Phi Ley, náš cíl! Ten pohled je k nezaplacení, ostrov má brutální tvar a vypadá fakt suprově. Přesně jak ve filmu!
Celá plavba na kajaku na pláž Maya bay, která se nachází na ostrově Phi Phi Ley, trvala cca 2 hodiny. Nezdá se to, ale je to fakt daleko. Když jsme konečně připluli k ostrovu, tak nás po pár zatáčkách překvapila neskutečně krásná zátoka s pláží, křišťálově modrou vodou a v dálce palmy s kokosama a tak.
Úžasný pohled! Hned jsem vyskočil z kajaku do vody a plavali jsme až k písečné pláži. Byl to parádní pocit, který se nedá popsat. Celé to kazili akorát davy turistů, kteří každou chvilku přijížděli na lodích a plnili to tam. To byl taky jeden z důvodů, proč jsme pluli na kajaku. Oproti lodi si navíc můžeme jet kam chceme, zastavit se na jak dlouho chceme, kdekoliv, kdykoliv. A navíc se nikde nebudeme mačkat na přeplněné lodi.
Celou pláž jsme si několikrát prošli a zašli i hlouběji do džungle. Koupali jsme se a po pár hodinách jsme přepluli na kajaku na menší pláž, která byla po pravé straně této hlavní pláže. Oproti hlavní pláži tam byly jen tři opalující se holky a my. :D
Po cestě z Maya Bay jsme obepluli ostrov z druhé strany, kde po cestě jsme narazili ještě na několik dalších zátok a taky Viking Cave, jeskyně ve které bydlí normální lidi. Když jsme vypluli od ostrova Phi Phi Ley na otevřený moře, začínaly už docela velký vlny, který nás solidně brzdili. Když pak ještě projela kolem nás velká loď, solidně to s námi házelo. Byli jsme z toho pádlování na slunci už docela zničení, a když ještě ta cesta zpět vůbec neubíhala, byli jsme i znechucení. :D Na zpáteční cestě jsme se zastavili na Monkey beach, kolem které jsme pluli ráno a na které ráno běhalo spousta opic. Když jsme na ní dojeli, byla už z půlky ve stínu a opice nikde, ale i tak to byla nádhera. Krásně uhlazený čistý bílý písek, v dálce otevřené moře a po stranách v moři pár mogotů.
Po příjezdu zpět na Phi Phi Don a vrácení kajaku zrovna zapadalo slunce za skály ostrova, utíkal jsem tedy na viewpoint. Chtěl jsem si to natočit, ale přišel jsem moc pozdě.
Večer jsme zakončili vychlazeným, šťavnatým a sladkým melounem! :)
Den 13 — Monkey beach
Dnešní den je ve znamení přesunu do Krabi a dál na Ao Nang. Ráno kolem 9 hodiny jsem ještě vyrazil sám na Monkey beach, protože jsem chtěl vidět běhající opice po pláži. Vzal jsem jen kameru, hrudní držák na kameru a potápěčské brýle. Monkey beach se nachází kousek za hlavní “koupací” pláží na větším z ostrovů Phi Phi, na ostrově Phi Phi Don. Problém je v tom, že je tam dlouho mělká voda, takže se nedá plavat. Musíš se pomalu brodit vodou. Po takových 30 minutách brodění se začala hloubka konečně zvyšovat. A začínaly se objevovat brutálně barevný ryby, třeba tyrkysově zbarvený. Jedna ryba byla dost podivná. Vypadala jak ocas a když plavala, tak byla pořád stejně rovná. Když jsem ji vyplašil, tak se zastavila na místě a koukala na mě, místo aby uplavala pryč. Tak jsem radši uplaval já. :D
Když jsem se konečně dostal na Monkey beach, bylo tam oproti včerejšku mnohem víc lidí a nikde žádná opička. Naštěstí po chvilce chození pár opic vyskákalo z džungle na pláž a promenádovali se tam. Tak jsem je natočil a musel jsem zase rychle na zpět vyklidit naše ubytování. Připlaval jsem o 30 minut později po Check-out. Kuba to naštěstí zmákl a věci nám vyndal ven a klíče vrátil.
Loď do města Krabi nám odjížděla až v 15:30, takže jsme zašli na jídlo. I po jídle zbývalo spoustu času, tak jsem se rozhodl jít na nejlepší viewpoint na ostrově, kam jsem včera kvůli tmě nestihl dojít. Kuba tam byl mezi tím, co já jsem plaval na Monkey beach, a říkal, že je to fakt pecka.
Na viewpoint jsem šel stejnou cestou jako včera. Od toho místa, kam jsem včera došel, byl viewpoint asi tak třikrát ta cesta sem. Nechal jsem se totiž napálit. Na viewpoint vedou dvě cesty a já šel zrovna tou delší. To jsem zjistil až později! :D
U viewpointu byl chlap v dřevěné špeluňce a chtěl za vstup 20thb. Stojí to ale za to! Nadhernej výhled na ostrov a v dálce úžasnej tvar ostrova Phi Phi Ley. Celý to obklopuje pěkně zbarvená křišťálová voda. Prostě úplně přesně jak z fotek na netu.
V 15:30 jsme teda vypluli dvoupatrovou lodí z ostrova, která nás přivezla do města Krabi. Odtud jsme jeli minubusem do Ao Nangu, který byl v ceně lístků za loď. Po cestě minibusem s námi jely dvě holky asi z Anglie, a snažily se nás vábit roztahováním noh. :D Pak nám ještě nabízely, aby jsme se ubytovali s nimi.
Ten den jsme šli ještě v Ao Nangu na prohlídku okolí. Zrovna zde probíhal víkendový trh s jídlem, takže jsme se pořádně nafutrovali různými specialitami. Prodávala tam i jedna chudá thajka banánový palačinky s nutellou. Bylo nám jí líto, protože všichni ostatní měli speciální stroje na palačinky a ona jediná to dělala na obyčejné pánvičce a smutně koukala. Tak jsme si u ní museli dát palačinky a udělat jí radost! :) Večer jsem chtěl ještě nějaké tričko s motivem Ao Nangu a Krabi, takže jsme prošli plno stánků a našel jedno parádní tričko. Thajec chtěl 300thb, já mu nabídl 150thb, on nakonec souhlasil. :D
Den 14 — Railay beach a trek na slonech
Ráno jsme se zmínili chlapovi, u kterého jsme byli ubytovaní, že by nás lákala projížďka na slonech. Do 5 minut přijel minivan a ať nastoupíme, že nás tam odveze. Thajec nás odvezl pár kilometrů do džungle a tam už na nás čekalo plno slonů. Na jednoho jsme se posadili a vyrazili na trek s našim osobním mahautem (tak se jmenuje řidič slona).
Nejdřív slon přebrodil docela hlubokou řeku a pak pokračovali jsme hlouběji do pralesa. Bavili jsme se s mahautem, který nám ukazoval stromy, ze kterých se získává kaučuk a taky prozradil, že se jmenuje ČinČon. Spíš mě ale přijde, že si dělal srandu, protože Činčoni je českej výraz pro asiaty. :D
Později mě nechal sednout na krk slona, abych mohl řídit. Slon se pak chtěl napít z řeky a docela dost se naklonil, že jsme málem skončili v řece. :D No stejně jsme v ní skončili, ale až později. Když jsme se vrátili z projížďky, mahaut nás zavedl ke skryté mini laguně a parádně jsme se vykoupali. :)
Když bylo po všem, minivanem jsme se dostali zase zpět do Ao Nangu, a od tam lodí na Railay! Cesta na Railay trvá tak 10 minut plavby a je to tam naprosto úžasný.
Krásný pláže, tyrkysovo-zelená křišťálová voda a brutální skály pro horolezce. Bylo tam mnohem míň lidí oproti ostrovům PhiPhi.
Prostě parádička a v dálce na moři rozeseto plno obřích mogotů zajímavých tvarů. Zůstali jsme tam až do doby, kdy odjížděla poslední loď zpět. Kolem 18hod jsme se vraceli na Ao Nang a po cestě pozorovali západ slunce.
Večer jsme zamířili zase na večerní trh, stejně jako včera, ale už tam nic nebylo. Bývá to totiž jen o víkendu. Tak jsem si po cestě dal místní speciálku, thajskej burger. Byla to zvláštní houska, ale dost dobrá! :)
Den 15 — Phang-nga
Po probuzení jsme vypadli z bungalovu a šli hned na autobusovou zastávku. Hned, co jsme si sundali naplněný krosny a sedli si, přijel minibus a tak jsme odjeli na autobusové nádraží v Krabi za 60 Bahtů. Z města Krabi jezdí autobusy za krásných 80 Bahtů do města Phang-nga v provincii Phang-nga.
Po příjezdu do města Phang-nga nás překvapila jedna thajska, která nám poradila jedno levné ubytování kousek od autobusového nádraží. Šli jsme teda směrem, kterým nám řekla a po chvilce na nás mával thajec, že má pro nás pokoj jen za 250,- Bahtů. Věřte mi, to je dobrá cena! :D
Chtěli jsme ještě dnes stihnout výlet do zátoky Phang-nga, kde je plno mogotů, skal a taky nejznámější James Bond island, kde se natáčel James Bond: The Man with the Golden Gun. Protože jsme byli jen dva a nikdo další nejel, tak by se jim to nevyplatilo a nechtěli nás tam vzít. Domluvili jsme si aspoň výlet do zátoky Phang-nga na další den a šli jsme na prohlídku okolí. Po cestě jsme se zastavili na jídlo v BigC marketu, byli jsme tam sice jediní běloši, ale bylo tam všechno extra levný. Z dálky nás zaujal mini chrám ThamTapan vysoko na skále. Přišli jsme k němu a na nejvyšší vrchol vedla brutálně prudká cesta. Z vrcholku je parádní vyhlídka na okolí a v dálce spousta rozesetých mogotů. Chvílu jsme tam zůstali a relaxovali. Připadal jsem si jak místní mniši, kteří taky nic nedělají a jen se povalují. :D
Dole pod chrámem je obří drak, do kterého se dá vlézt a projít až před velkou jeskyni s netopýry. Na konci jeskyně je socha Buddhy pro modlitby místních a před jeskyní je místo, které představuje peklo. Je tam plno soch vládců, kteří mučí a zabíjí otroky. Sekají do nich sekerami nebo je nechávají ožírat ptákama…
Den 16 — James Bond island
Včera jsme si domluvili na dnešek výlet lodí do zátoky Phang-nga a na James Bond island. Ráno nás vyzvedl řidič minibusu, ale byl to menší minibus než normálně, protože jsme naráželi hlavama do stropu. Včera nás nechtěli vzít, protože jsme byli jen dva, ale dnes to nebylo o nic lepší. Jeli jsme jen my dva plus jeden chlápek.
V přístavu jsme nastoupili na nějakou šrotovou longtail boat a vypluli na do zelena zbarvené moře. První zastávka byla v plovoucí vesnici Ko Panyee. Je to vesnička postavená na vodě kolem obří skály. Mají to tam tak vymakaný, že je tam i škola pro děcka, plovoucí hřiště a plno obchodů a restaurací. Ty restaurace jsou tam spíš jen pro turistický výlety z Phuketu, odkud každý den přijíždí obří lodě plný lidí, co tam jen vystoupí, nakoupí, nají se a zase odjedou. Když jsme tam byli my, naštěstí tam žádný kobylky ještě nebyli.
Stala se nám tam taková věc. Když jsme přicházeli k naší lodi, načapali jsme našeho kapitána, jak si do lodě házel kraby, které kolem plovoucí vesnice pěstují v sítích. Říkal, že to má na oběd. Prostě si to kradl a po chvilce se mu to vymstilo. :D Nastoupili jsme na loď a nešel mu nastartovat motor. Vždycky se pokoušel nastartovat a jen jiskry a hustej bílej dým. Už to vypadalo, že motor vybuchne nebo vyhoří, a zůstaneme tam navždy. :D Potom řidič vymyslel, že si vezme baterii z jiné lodě. Vzal si teda baterku z jiné lodi, a hned to nastartovalo, ale mezi tím dolítl nasranej majitel té baterky a začali se tam před nama hádat v thajštině. Baterku musel vrátit a zase to nechtělo naskočit. Začal teda pádlovat malinkatým pádlem a chtěl nás odvést takto domů. :D Naštěstí to pak na poslední pokus naskočilo a všichni jsme mu tleskali a fandili. Hehe
Pokračovali jsme dál po zátoce Phang-nga, třeba na jeskyní malby, do jeskyně, kolem mangrovníků a dál až na ostrov Ko Ping-gan, což je James Bond island! Ostrov se tak jmenuje proto, protože se tam natáčel film James Bond: The Man with the Golden Gun. Bylo tam docela dost turistů, ale ostrov s obřím šutrem trčícím z vody je fakt krutej.
Po příjezdu zpět do Phang-ngy jsem se sbalili a nastoupili na autobus jedoucí do Surat Thani. Autobus ale asi po 20minutách jízdy přestal fungovat a chlapi to tam strašně dlouho opravovali. :D Do Surat Thani jsme dorazili kolem 17hodiny a chtěli pokračovat rovnou na ostrov Ko Samui. Problem byl ten, že vychcaní thajci nás chtěli odvést do přístavu za 700bahtů, pak někteří slevnili dokonce na 600bahtů. (normální cena je tak do 100thb) :D Ubytovali jsme se teda v SuratThani a prošli si večer okolí a večerní trh s jídlem. Bylo tam plno dobrýho jídla, takže jsme se nafutrovali a šli spat!!
Na pokoji nás překvapila bestie šváb, kterýho asi probudila zapnutá klimatizace. Když jsme se ho pokusili zničit, zkoval se pod postel. :D Museli jsme to prohledat a objevili jsme dalšího švába! Zničili jsme je podrážkou boty a byl klid. Kuba si pak akorát musel dát panáka slivovice, jinak by prej neusnul. :D
Den 17 & 18 — Koh Samui
Po probuzení v Surat Thani a nasnídání se, odcházíme na autobusovou zastávku, kde je agentura Phantip travel. Tam si kupujeme lístky na přesun autobusem do přístavu Don Sak i na loď z přístavu Don Sak do přístavu NaThon na ostrově Ko Samui. Celková cena až na ostrov je jen 250 bahtů, což je docela solidní, na to jak velká vzdálenost to je.
V průběhu cesty se ale pořád na něco čeká a zebere to takové 4 hodiny života. :D V NaThonu jsme nasedli na taxi a ten nás odvezl na druhou stranu ostrova do Chawengu. Je to ale dost turistická oblast, takže to tam je nic moc a navíc vyšší ceny u všeho. Po tak dlouhé cestě jsme byli hladoví a tak jsme si sedli do restaurace k indům, kde jsme si dali nějaké jídlo a na wi-fi se pokoušeli najít ubytování. Mezitím přiletěl na Phuket kámoš Milan a byl už na cestě za nama, tak jsem mu dával info, jak se má k nám na Ko Samui dostat.
Našli jsme jeden hotel v jižní části Chawengu a tak jsme se tam vypravili. Prošli jsme to tam celý, ale nic tam nebylo. Po chvilce na nás zavolal jeden chlápek, že má pro nás pokoj za 500 bahtů. Tak jsme to vzali, ale chlápek to měl asi na černo. Vstup do hotelu je tajným zadním vchodem, kde hlídalo 5 psů, kteří na nás agresivně štěkali, jako by nás chtěli roztrhat!
Po ubytování jsme hned spěchali na pláž Chaweng, prej nejkrásnější v Thajsku. Ubytování na Koh Samui Mně teda přišla pláž obyčejná. Už z dálky byly vidět velký vlny, některý měly i 3 metry, a tak jsme si šli zaskákat. Dobrá sranda :D
Mezi tím dojel kamoš Milan na Ko Samui a domluvili jsme si sraz u McDonaldu. Problem byl, že v Chawengu jsou dva mekáče. Tak to trvalo trochu dýl. Večer jsme všichni koupili velký piva Chang a šli sednout na pláž.
Další den ráno bylo Kubovi blbě asi z toho jídla od Indů a tak chtěl zůstat na hotelu. Já s Milanem jsme si teda půjčili skútry za 200 bahtů na den a šli prozkoumat krásy ostrova Ko Samui! Ind, co půjčoval ty skútry nám nabízel 4 lahve od chlastu s benzínem za 50 bahtů/lahev, ale je to zbytečný. Na ostrově je benzínka, kde mají litr benzínu do 24 bahtů. Ty lahve jsou jen 0,7 litrů!
Vyrazili jsme na jih od Chawengu a postupně zastavovali na různých místech. Na ostrově je ve skále přírodou vytvořené ženské a pánské přirození, Hin Ta a Hin Yai. Vypadá to fakt vtipně. :D
Dál jsme pokračovali podle cedulí na vodopád Miracle of Nature a pěkně jsme se nachytali. Cesta k vodopádu vede po strmých silnicích přes hory ostrova až do jeho středu, kde musíš zaparkovat za 20 bahtů a pak jít ještě 700 metrů pěšky. Když jsme šli těch 700 metrů, byla tam zase další cedule, že se tam na skútrech může jet. To jsme se nachytali poprvé. Podruhé jsme se nachytali, když jsme věřili, že je to opravdu jen 700 metrů. Bylo to mnohem dál. Aspoň jsme ale viděli, jak roste durian. Potřetí jsme se nachytali, když jsme došli tu štreku k vodopádu a čekali že se tam vykoupeme. Nejen že je tam poplatek 100 bahtů za vstup, ale vodopád byl uplně bez vody. :D Po cestě zpět ke skútrům jsme si uřízli ovoce Rose apple, které tam rostlo na keříku. :)
Na skútrech jsme se vrátili stejnou cestou do jihovýchodního cípu ostrova a pokračovali dál. Dojeli jsme na úplně nádhernou pláž bez turistů. Čisťoučká voda, píseček a krásně rovná hladina s výhledem na otevřený moře. Vypadá to tam luxusně, jak z katalogu. Je to nejhezčí pláž na Ko Samui, tak jsme se hned vykoupali.
Objeli jsme ostrov přes NaThon, kde si nás fotili thajky a taky jsme se parádně najedli na místním trhu.
Den 19 — Ang Thong national marine park
V 7:30 ráno nás u hotelu vyzvedl minivan a zavezl nás do přístavu NaThon v západní části ostrova Ko Samui. V přístavu už čekala dvoupatrová loď. Lehli jsme si na nejvyšším bodě lodi a pozorovali, jak se přibližujeme k národnímu parku Ang Thong.
Loď zastavila v hluboké vodě kousek od břehu a dál jsme pokračovali na malé loďce. Jebani chtěli ušetřit za benzín a tak nás do lodě naskládali po tolika lidech, že to ta loďka sotva uvezla. Málem se to potopilo. :D
Na pláži jsme dostali kajaky a pak závodili, kdo bude první na jiné pláži na jiným ostrově. Začínaly docela silný vlny a pěkně to házelo. Já a Kuba jsme jeli spolu, odstartovali mezi posledníma a nakonec vyhráli :D, protože jsme byli vytrénovaní z plavby na Ko Phi Phi Ley. :) Na pláži jsme se koupali a potápěli, ale kvůli velkým vlnám byl všude rozvířený písek, takže nešlo nic vidět.
Těšil jsem se na vyhlídku, která je známá ze všech fotek z Ang Thong parku. Nechali jsme se zase nachytat. V národním parku Ang Thong jsou totiž dvě vyhlídky. První nejvyšší na největším ostrově a druhá malá s výhledem na ukrytou lagunu, Emerald Lagoon! Vzali nás jen na tu menší, ze které nebylo skoro nic vidět, takže se tam někdy ještě musím vrátit! :) Aspoň jsme si ale zaskákali z lodi do moře.
Po cestě zpět na Ko Samui byly brutální vlny! Byly tak velký, že to s lodí házelo ze strany na stranu. Už jsme si mysleli, že se to každou chvíli převrátí! Dopluli jsme dobře, ale všichni jsme pak měli ten pocit, že se houpeš na vlnách, i když si na pevnině! :D
Na Chawengu jsme šli s Milanem sehnat lístky na Koh Phangan na dnešní Full Moon party. Jezdí tam každoročně tolik lidí, že nám všude řekli, že lístky prostě nejsou a máme smůlu! Museli jsme si nechat Full Moon party ujít, to bylo velké neštěstí! :D Vynahradili jsme si to thajskou masáží s tygřím balzámem! Úplná paráda, která mě zbavila toho pocitu “houpání se na vlnách” z plavby.
Den 20 — Koh Phangan
Po třech dnech na Koh Samui máme v plánu se přesunout na další z ostrovů thajského zálivu, ostrov Koh Phangan. Loučíme se s Milanem, který musí jet zpět na Phuket, odkud mu letí letadlo do Bangkoku. Já s Kubem jdeme do přístavu Big Buddha pier na loď na Koh Phangan! Přístav je z Chawengu docela daleko a tak po cestě stopujeme taxíky. Nemohli jsme sehnat žádný taxi pod 200 bahtů, protože je to tady extra turistická destinace a všichni se tě snaží natáhnout. Nakonec jsem ukecal jednoho týpka se skútrem na 60 bahtů. Ten ani pořádně nevěděl, kde ten přístav je a musel po cestě zastavit u starší thajky a vyptával se jí na cestu. Loď na Koh Phangan stojí 200 bahtů. Kuba se nakonec rozhodl, že zůstane na Koh Samui a projede si ostrov na skútru jako já s Milanem, když mu bylo zle. Tak si dáváme sraz další den odpoledne na ostrově Koh Tao.
Při čekání v přístavu vystoupil z jedné lodě běloch se skútrem. Hned se na něj seběhli policajti s majitelem skútru a odnesli si ho pryč :D. S půjčeným skútrem totiž nesmíš mimo ostrov.
Loď z Koh Samui přijíždí do nejjižnějšího přístavu na ostrově Koh Phangan, kousek od pláže Had Rin, na které bývá tradiční FullMoon party! Všude byly obchody s oblečením ve stylu FullMoon párty. Prošel jsem si to tam a pak se nechal odvést taxíkem za 100 bahtů. Měl jsem namířeno k přístavu Thong Sala, odkud jezdí lodě na Ko Tao. Tam jsem se chtěl ubytovat, abych měl zítra přístav blízko. Problém byl ten, že ten taxikář mě vysadil na půlce cesty a řekl, že to je tady. :D Prvně jsem to nevěděl a tak jsem hledal ubytování v tom místě, kde mě vysadil. Všechno bylo obsazený. Ani jeden pokoj, ani jeden bungalow. Prostě nic!
Šel jsem takto po silnici a ptal se, ale nic. Už jsem myslel, že se na to vyjebu :D, ale najedou se přede mnou objevil obchodňák BigC! To byla výhra! Celej mokrej z ukrutnýho, vražednýho vedra jsem se tam najedl a napil! To mě tak nakoplo, že jsem ten zbytek cesty do přístavu došel raz dva a konečně našel první volný ubytování.
V první guesthousu mě stará thajka poslala se podívat na pokoj s číslem 1 v prvním patře. Když jsem tam došel, byl tam pokoj hned č. 2 a pak č. 4. :D Tak se jí ptám kde, ale nic neříkala. Tak jsem šel jinam. Hned další guesthouse byl obří pokoj s vlastní koupelnou za 300 bahtů, tak jsem to bral!
Ve zbytku dne jsem prošel okolí a pak si v přístavu Thong Sala koupil lístky na zítřejší plavbu na Koh Tao! Kousek od ubytování byl noční trh s tradičním thajským jídlem a ovocnýma šťávičkama. Tak jsem si hned jeden dal. Myslím, že to bylo z rambutanu, lychee a limetky. Prostě pochoutka! :-D
Zítra vstávám brzo a projedu si ostrov na skútru! To se těším!
Den 21 — Koh Phangan & Koh Tao
Tak jak jsem si rychle naplánoval, že ráno vstanu v 7, tak tak rychle mě to ráno přešlo a vstal jsem o hodinu později! :D
Hned jak jsem vstal, spěchal jsem si půjčit skútr, abych toho stihl co nejvíc. Neměl jsem už prachy na půjčení, ale naštěstí jsou všude bankomaty, takže jsem si vybral. Jakmile jsem měl skútr, zajel jsem si do Big C na snídani a vychlazený meloun! Pak jsem se konečně už mohl vydat na cestu kolem ostrova. Zjistil jsem, že je to tam mnohem hezčí než na Koh Samui a že je tu i méně turistů. V severozápadní části ostrova se má nacházet vodopád, ale tím jak je období sucha, tak ve vodopádu nebyla zase žádná voda. Hned vedle vodopádu je ale pláž a ostrov Koh Ma, který je propojený s Koh Phanganem písečnou pláží, po které se dá na ostrov dojít pěšky. Když je příliv, tak je voda tak do pasu a když odliv, tak jen píseček. Zrovna byl příliv a tak jsem to přebrodil až na ostrov a tam se koupal a potápěl.
Dál jsem pokračoval na skútru po západním pobřeží až jsem dojel k pláži Secret beach. Zrovna když jsem parkoval, jeli kolem mě dva asiati na skútru a narazili bokem do ostatních zaparkovaných skútrů. Když se otočili a uviděli, že jsem je viděl, tak zpanikařili a rychle ujeli pryč. :D Svině! Pláž to byla parádní, tak jako většina pláží tady.
Po cestě zpět jsem si dal stíhací jízdu a předjížděl všechny ostatní. :D Zpět jsem přijel na poslední chvilku, tak jsem se rychle sbalil, vrátil skútr a šel do přístavu na loď směr Koh Tao! Loď měla zpoždění 40 minut a to čekání mě tak unavilo, že jsem na lodi málem usnul v sedě.
Po příjezdu na Koh Tao u mola čekalo plno naháněčů, tak jsem je jen obešel. Po cestě mi pak jeden nabízel taxi, ale Koh Tao je tak malej ostrov, že hlavní Sairee beach projdeš za 15minut. Když už mě ale zastavil, tak jsem se nim snažil naplánovat, jak se zítra co nejpozději dostat do Surat Thani. Máme totiž koupený letenky na pozítří za 300,-Kč ze Surat Thani do Bangkoku! Nejlepší možnost je noční loď za 600 bahtů, která vyjíždí v 21:00, takže neztratíš ani kousek dne a navíc se tam ještě vyspíš, takže nemusíš platit ubytování jinde. :)
Thajec mě pak poradil, ať si projdu Sairee beach, že tam určitě seženu levný ubytování. Když jsem se tam náhodně ptal, tak všechno okolo 2000 bahtů za noc. U jedné ženy v bungalovech bylo za 500 bahtů, ale to bylo přímo na začátku, tak jsem chtěl zkusit ještě další. Po asi půl hodině cesty jsem byl na severu ostrova a volá tam na mě někdo. Tak se otočím a byl to ten prodejce, co jsem u něj bral ty lístky na noční loď. Bydlel v takové chýši s manželkou, která zrovna prala cestovatelům prádlo. Říkal jsem mu, že nic nemůžu najít a on mě poslal někam do středu ostrova, že tam něco ještě je. Když jsem tam šel, viděl tu hnusnou cestu a ještě jak to je daleko od moře, tak jsem se otočil a šel přes celý ostrov zpět k ženě na začátku, co nabízela bungalov za 500! Když jsem tam konečně byl, řekla mě, že jí tam nefunguje zámek :D, naštěstí to dobře dopadlo a hned vedle byly další bungalovy za stejnou cenu!
Do večera jsem se už jen koupal v křišťálově čisté a průzračné vodě!
Den 22 — Koh Nang Yuan
Mám v plánu se jet potápět na ostrovy Koh Nang Yuan! Půjčuju si za 50 bahtů na den potápěčské brýle, protože jsem svoje ztratil na Railay. Cesta lodí za ten kousek na tři ostrovy propojené pláží Koh Nang Yuan stojí 300 bahtů v jednom směru plus ještě na ostrově musíš zaplatit poplatek asi za údržbu, přesně nevím za co to je, protože jsem to nikdy neplatil! Půjčil jsem si raději kajak na celý den za 400 bahtů a dojel na ostrov po svým bez poplatku. :)
Kajakem jsem si obeplul ostrov, který je nejblíž u Koh Tao a na kterém je parádní vyhlídka. Zaparkoval jsem teda kajak na pláži pod vyhlídkou a šel nahoru. Měl jsem trochu strach, že mě někdo s kajakem ujede, naštěstí ale neujel. :) Na vyhlídce byl úžasnej výhled. Na jedné straně otevřený krásně modrý moře, na druhé straně Koh Tao a mezi tím plážemi spojené tři ostrůvky Koh Nang Yuan. Ta vyhlídka je v podstatě jen obří kámen na vrcholku ostrova. Všichni lidi co tam byli se zastavili na prvním kamenu, ale uviděl jsem ještě vyšší místo. Tam se ale dostaneš jen pokud přeskočíš propast mezi dvěma obřími balvany.
Nahoře to bylo brutální jak prase! Jakmile to ale uviděli ostatní, že jsem se tam dostal, chtěli tam okamžitě taky. Většině se to nepodařilo, ale pár chlápků se tam dostalo. :D
Když jsem se vrátil zpět ke kajaku, obeplul jsem největší z ostrovů a zaparkoval to u velkých balvanů napadaných ve vodě. Tam jsem poprvé skočil do vody a uviděl tu parádu! Všude plno ryb, korálů a krásně čistá voda. Totálně průhledná voda, že bylo vidět dost do dálky.
K večeru kolem 17:00 se Koh Nang Yuan uzavírá a tak pul hodiny před tím už začínají odjíždět lodi s turisty. Výhoda kajaku je, že si tam můžu zůstat jak dlouho budu chtít a nemusím se nikým řídit! :) Schválně jsem tam zůstal dokud všichni neodjeli a pak to byl teprve ráj. Krásně čistá pláž bez lehátek a bez opalujících se lidí! Zůstalo jen pár místních thajců a kopali si s míčem.
Zpět na Koh Tao jsem dojel když se už stmívalo a protože jsem neměl už dnes ubytováni, měl jsem schovaný věci u majitelů bungalovů. Naštěstí jsem se tam mohl i vykoupat, takže jsem nemusel být od soli. Noční loď jela až v 9 večer, tak mi pořád zbývalo několik hodin. Prošel jsem si naposled Koh Tao a rozloučil se s mořem!
Večer jsem nastoupil na noční loď a u vstupu mi žena, která vybírá lístky řekla, že si můžu lehnout kam budu chtít. Když jsem uviděl ty lehátka, tak si říkám, jestli si dělají srandu. Byly to matrace naskládaný jedna vedle druhé a ještě tak úzký, že se dalo ležet jen na zádech. Lehl jsem si teda na náhodně vybraný místo. Za chvilku došli nějací kluci, že jestli bych je pustil, aby mohli být vedle sebe. Tak sem šel na jiný místo. Tam po chvilce došel asiat s bělochem, asi to byli buzny, že jim ležím na místě. Že číslo lístku je číslo matrace, přitom u vstupu thajka říkala, že to je jedno. Tak mu to říkám a navíc na čísle mého lístku už leží nějaký holky. Ti dva si lehli vedle mě a z druhé strany si po chvilce lehla tlustá číňanka, a rovnou si zabrala dvě lehátka pro sebe. :D Tak si říkám, to bude teda noc! :-O Za chvilku došel další chlap, že mu zase ten asiat s klukem leží na místě. Tak se to nakonec celý posunulo a všichni jsme si lehli podle čísel lístků.
Dopadlo to nejlíp jak mohlo. Když jsme vypluli, tak chlap co měl být vedle mě odešel a já si zabral jeho místo. Takže jsem měl dvě místa pro sebe a mohl se parádně vyspat. :)
Den 23 — Surat Thani & Bangkok
Na lístku na noční loď bylo napsaný, že do přístavu v Surat Thani loď dojede v 5:30 ráno. Na lodi byla zase cedule, že loď dojede až v 8:30. Ve skutečnosti jsme dopluli do Surat Thani už ve 4:30 ráno! Nikde nikdo nebyl, byla hluboká noc a prázdné ulice. Napadlo mě, že dojdu ke Kubovi na pokoj, protože dnes jsme se tu měli potkat. Napsal jsem teda jaký má číslo pokoje a šel automaticky do hotelu, ve kterým jsme byli poprvé.
Nejlepší byl hlídač na recepci u vstupu. Měl zapnutou televizi a spal za přepážkou, takže nebyl ani vidět. Odstrčil jsem Kubu pryč a obsadil jeho postel, kde jsem dospal tu dnešní dramatickou noc. :D
Ráno jsme si dali rybí polívku na místní tržnici a pak šli zjistit, jak se dostaneme na letiště. Lístek na autobus stál 100 bahtů a dovezl nás přímo k terminálu. V Surat Thani je jen malý letiště, kde nic není. Počkali jsme tam asi hodinu a v 16:05 odletěli se společností AirAsia do Bangkoku jen za 400Kč! :) V Bangkoku jsme přistáli na menším letišti Don Muang v 17:20. Od tam jezdí za 30 bahtů letištní autobus na zastávku Mo Chit. Po cestě byla podělaná zácpa, která nám ukradla hodinu a pul života, navíc v ukrutných bolestech z hladu.
Na autobusovým nádraží Mo Chit už je stanice BTS odkud se dá dostat kamkoliv v Bangkoku. My ale jeli místním autobusem č. 3 s místními lidmi. Koukali na nás jak na exotiku. Parádní bylo, že autobus stál jen 6,50 bahtů, ale průvodčí to po mě ani nechtěla, takový drobný :-).
Přijeli jsme až na Khao San road a tam se ubytovali. Po chvíli dojel i Milan, který letěl letadlem z Phuketu. Po dnešních dlouhých přesunech jsme se pořádně najedli a zapili to pivem. Bavili jsme se tam s jedním chlápkem, a ten nám říkal o rýžovým pivu SiamSato. Bylo to tak něco hnusnýho, že jsem to daroval místnímu bezdomovcovi, kterému to udělalo velkou radost. Určitě si parádně pochutnal. :)
Den 24 — Wat Arun & Grand Palace
Předposlední den v Thajsku jsme si vynahradili na dohnání posledních věcí, které jsme v Bangkoku nestihli při příletu. Vydali jsme se podél řeky na jih a dorazili jsme ke královskému paláci Grand Palace a Wat Phra Kaew, ve kterém se nachází nejposvátnější socha smaragdového Buddhy.
Celé je to dost velký komplex, několikrát větší než sousední Wat Pho, a najdeš tady spoustu pozlacených chrámů, meditující mnichy, velký model rozlehlého chrámu Angkor Wat z Kambodži a spoustu dalšího. Hlavním lákadlem je socha smaragdového Buddhy, která je umístěna v jednom z chrámů. U sochy platí několik pravidel, například musíš být zahalený, nesedat si nohama směrem k Buddhovi a taky uvnitř nefotit. Spousta lidí to dělá tak, že fotí z venku a přiblíží si to na maximum. :D
Celý komplex je na několik hodin a vstup stojí okolo 500 bahtů včetně vstupu do Dusit zoo.
Na řece Chao Phraya je přímo u chrámů zastávka lodí a některé převážejí jen za 3 bahty na druhou stranu řeky, kde se nachází další ikona Bangkoku, chrám Wat Arun. Je to velká stavba, na kterou se dá po extrémně strmých schodech vystoupat až nahoru, odkud je krásný výhled na okolí Bangkoku.
Dost lidí dostalo strach, když ty prudký schody viděli a radši tam ani nešli. Vstup na Wat Arun stál 30 bahtů a stálo to za to.
Procházení chrámů zabere několik hodin, takže jsme k večeru už jen procházeli stánky se suvenýry a vybírali, co přivezeme zpět domů.